Ludmila Dušková, Ludmila Dušková-Malátová , byla česká překladatelka a nakladatelská redaktorka. Jejím manželem byl český překladatel a básník Václav Daněk. Maturovala v roce 1950 na gymnáziu v České Lípě. Poté studovala češtinu a ruštinu na Filosofické fakultě University Karlovy a později na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Roku 1954 nastoupila jako redaktorka do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění , kde pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1991. O svém vztahu k ruské literatuře prohlásila následující: "Ruská literatura je pro mě nejkonfliktnější; žádná jiná neměla takovou sílu opozice a bolesti. Nejen v sovětské éře, ale již v 18. a 19. století se nejkvalitnější literatura vytvářena za strašného odporu vůči režimu. Trvalo to až do konce 20. století a trápí je to dodnes…" Přeložila díla spisovatelů: Ludmila Dušková propůjčila své jméno k publikování překladatelům, kteří v době normalizace nesměli publikovat, šlo o Josefa Sedláka a překladatelku Libuši Kozákovou.

Narozena 17.1.1922 v Sulíkově u Blanska. Nakladatelská redaktorka a překladatelka z ruštiny a němčiny.

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...