Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 353 |
Jazyky: | česky |
Edice: | 7. svazek ed. Válečné lodě 7x |
Vydání: | Vyd. 1 |
ISBN: | 80-86158-08-X (váz.) |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | st 17. února 2021 8:01 |
Číslo položky: | 154015 |
V roce 1998 vyšly Válečné lodě 7, kniha která se setkala s kladným ohlasem, což se projevilo i v tom, že náklad je již zcela rozebrán. Nové vydání tohoto titulu umožní zájemcům, na něž se před dvěma roky nedostalo, doplnit a ucelit si řadu, která začala vznikat již od roku 1985. Největšími a nejvýznamnějšími flotmi popsanými v této knize jsou loďstva Sovětského svazu a následně tedy i Ruska a Velké Británie, významné jsou ale i floty Turecka, Řecka či Švédska. Na závěr ještě jedno upozornění pro majitele původního vydání knihy Válečné lodě 7: kniha, kterou máte před sebou se od titulu z roku 1998 mírně liší. Autoři rozšířili text o jednu třídu britských torpédoborců, která v předchozím vydání z knihy vypadla.
Ivo Pejčoch byl český vojenský historik. Vystudoval katedru českých dějin na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako šéfredaktor historického měsíčníku Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 byl vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu. Je autorem několika desítek knih literatury faktu, zabývajících se především vojenskou technikou. Narodil se 18. března 1962 v Praze. Jeho otcem je spisovatel a historik Slavomír Pejčoch-Ravik. V letech 1977–1981 vystudoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze. Pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha a později jako spojový technik v SPT Telecom. Od mládí se zajímal o vojenskou historii a techniku, po roce 1989 se této zálibě začal věnovat naplno. V roce 1990 spoluzaložil časopis Historie a plastikové modelářství a po řadu let byl jeho šéfredaktorem. Ve stejné době se mimo jiné zapojil do tvorby série publikací Válečné lodě. V letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde obhájil dizertační práci s názvem Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. V roce 2007 se stal vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, kde se věnoval celé řadě historických témat. Přispíval mj. do časopisu Historie a vojenství. V červenci 2018 jej na cyklovýletu postihl infarkt, po kterém zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžku. Dne 20. července 2019 zemřel. Výběr:
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem