Dívčím jménem Plešáková, sestra dramaturga a teatrologa Miroslava Plešáka , manželka výtvarníka Vlastimila Zábranského . S rodiči žila v Bzenci. Studovala na Pedagogické škole v Kroměříži a češtinu a francouzštinu na FF UJEP v Brně . V letech 1963–1966 učila na gymnáziu ve Slavkově u Brna a poté pracovala jako redaktorka brněnského nakladatelství Blok . Od roku 1997 je v důchodu. Roku 1958 přispěla do novin brněnské univerzity U 58 básní Pouť a dále publikovala v periodikách: Host do domu, Literární noviny, Světová literatura , Dokořán, Práce, Rovnost, Svobodné slovo, Tvář, Universitas, Duha, Proglas, List pro literaturu, ROK , Psí víno aj. Přispěla do samizdatových sborníků vydávaných v sedmdesátých letech Ludvíkem Kunderou: Podzim , Zima ; Nová zima ; Jaro ; Léto ; Věci ; Volné sebrání 1, 3, 4 . Česká televize uvedla její překlad hry Jean-Clauda Brisvilla Půlnoční večeře . Je členkou uměleckého Sdružení Q Brno od jeho založení v roce 1969. Zábranská ve své poezii usiluje – aniž postrádá smysl pro emocionalitu básnického sdělení – o koncentraci významu a směřuje k racionalitě, k nemélické lakoničnosti, v níž je každé slovo přesným vymezením okamžiku či pocitu. Autorčin svébytný jazyk míří k utváření těsných vazeb mezi metaforicky působivými obrazy. Zpočátku, ve verších poměrně složitě šifrovaných , se Zábranská s analytickým, místy až ironickým viděním skutečnosti obracela ke svým základním jistotám a k pocitům úzkosti, nepohody a chladu. Ve sbírce Kytice z ještěrek nabyl návrat k zážitkům z dětství a přírody podoby subjektivní, smyslově obrazné výpovědi a náznaku obecnějšího podobenství. Obdo...