Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Volná brož |
Počet stran: | 36 |
Jazyky: | česky |
Edice: | 17. svazek ed. Poesie 81x |
Vydání: | 2. přeprac. vyd |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | čt 24. června 2021 21:48 |
Číslo položky: | 187630 |
Těžko pochopitelná sbírka plná abstrakce a tajemna se složitou myšlenkovou stavbou, v které se ztrácí smysl pochopení díla. Holan se v ní zabývá svými vlastními existenčními otázkami a názory spojenými se smrtí, časem a láskou.
Básně jsou psány pravidelnými čtyřveršovými slokami se střídavým rýmem.
Kompozičně sbírka obsahuje tři následující básně:
Mladost
Autor vzpomíná na vlastní mládí po boku svého otce. S jeho smrtí se zde vyrovnává.
Neotvírej se, Sezame…!
Různé pohledy básníka na smrt. Rozdíl v pohledu na smrt někoho jiného a na svou vlastní. Básník tvrdí, změní-li se Bůh v kuřátko přinášející neodkladnou smrt, tak toto kuřátko pak podle básníkova očekávání zatím jen vystrkuje drápky, ale až za nějakou dobu dospěje, bude mít pořádné drápy.
Zmizelá katedrála
Niterní básníkovi pocity spojené s uvědoměním si plynutí času, se změnou současnosti v minulost a s nenávratností uplynulého času.
Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem