Erich Kulka byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaust. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války. Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau . V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti. Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha , je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů. Za sovětsk...

Ota Kraus byl český spisovatel a novinář židovského původu, který přežil holokaust. Rodiče Oty Krause byli židovského původu, on sám byl sice později pokřtěn, ale židovský původ nadále zůstával v jeho osobních dokumentech. Rodina spravovala statek na táborském venkově a Ota vychodil nejprve základní školu v Táboře, poté se vyučil zámečníkem a „dělníkem technického zaměření“. Vojenskou službu vykonával postupně v Humpolci, Německém Brodě a v Praze, kde si později našel civilní zaměstnání. Stal se majitelem domku v Libčicích nad Vltavou a denně dojížděl do práce vlakem a tramvají. Po roce 1932 se stal prodavačem radiosoučástek u firmy Rádio Fusek, která sídlila na Václavském náměstí a jejímž majitelem byl vynálezce, elektrokonstruktér a politik Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské Eduard Fusek . Ota se ve firmě vypracoval na vedoucího obchodu a v této funkci přijal do pracovního poměru sekretářky slečnu Boženu Vlasákovou , kterou později pojal za manželku a narodil se jim první syn Ivan . V té době již měli v Praze k dispozici služební byt. V den začátku nacistické okupace 15. března 1939 byli Eduard Fusek i Ota Kraus pozváni do paláce Koruna k bankéři Turnovskému, který nepokrytě dával najevo radost z budoucího ekonomického vývoje a devalvace koruny proti říšské marce. Fusek s Krausem se záhy poté rozhodli angažovat v protinacistickém odboji. Zatímco se však Fusek pravděpodobně dokázal vyhnout věznění, byl Kraus v dubnu 1940 zadržen gestapem za rozšiřování časopisu V boj a pro podezření z distribuce radiosoučástek na stavbu nelegální vysílačky. Po několika výsleších v Petschkově paláci byl oficiálně zatčen s tím, že: „... pan Kraus, povoláním technický úředník, bytem v Praze, ohrožuje podle zjištění státní policie svým chováním trvání a bezpečnost Protektorátu, neboť je naléhavě podezřelý z protistátních piklů, a lze očekávat, že sv...