Paul Éluard , vlastním jménem Eugène Emile Paul Grindel , byl francouzský básník, jeden ze zakladatelů surrealistického hnutí. Byl levicově orientován, antimilitarista, účastnil se protifašistického odboje. Narodil se v Saint-Denis v rodině účetního Clémenta Grindela a švadleny Jeanne Cousin. V první světové válce působil na frontě jako zdravotník, v té době se také stal antimilitaristou. Ve svých 16 letech onemocněl tuberkulózou, musel ukončit studia a odjet na léčbu do švýcarského sanatoria Davos. Tam také poznal svou první ženu Galu , se kterou se v roce 1917 oženil. Měli spolu dceru jménem Cécile. V té době začal Éluard psát své první básně, částečně inspirované Waltem Whitmanem. V roce 1918 jej objevil Jean Paulhan a představil ho André Bretonovi a Louisi Aragonovi - tím se stal ústřední postavou pařížské dadaistické skupiny, kde patřil k levému proudu . Později se přidal ke skupině surrealistů. Po manželské krizi, díky které hodně cestoval, se v roce 1924 vrací do Paříže. Do básní se promítají jeho problémy z tohoto období: vrátila se mu tuberkulóza a žena jej opustila se Salvadorem Dalím. V roce 1934 se oženil s modelkou jeho přátel Mana Raye a Pabla Picassa jménem Nusch , považovanou za jakéhosi maskota surrealistického hnutí. Během druhé světové války byl členem francouzského hnutí Résistance. Bojoval také svými básněmi, např. Svoboda , nebo Les sept poèmes d'amour en guerre . V roce 1942 se stal členem Francouzské komunistické strany, což mělo za následek jeho odklon od surrealismu. Později dokonce vyzdvihoval Stalina a prohlášením „mám dost práce s nevinnými, kteří prokazují svoji nevinnost, než abych měl čas na vinné, kteří se přiznali“ veřejně odsouhlasil popravu Kunderova přítele Záviše Kalandry . Zármutek z předčasné ...

Max Ernst byl německý malíř, který velkou část života strávil ve Francii a v USA. Studoval dějiny umění, filosofii a psychologii, jako malíř byl autodidakt. Patří mezi zakladatele dadaismu a surrealismu. Ve svém díle používal málo běžné výtvarné techniky, z nichž některé sám vynalezl. Významná jsou rovněž jeho díla sochařská. Měl velký vliv na americké umění 2. poloviny 20. století, zejména abstraktní expresionismus. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí v rodině učitele hluchoněmých a zároveň amatérského malíře Philippa Ernsta a jeho ženy Luisy rozené Koppové. Brühl, kde Ernstovi žili a kde je malířovo muzeum, tvoří dnes širší aglomeraci Kolína nad Rýnem. Pod vlivem otce se začal zajímat o umění. Z roku 1906 pocházejí jeho první naturalistické olejomalby. Po maturitě se roku 1910 zapsal na univerzitu v Bonnu. Šíři jeho zájmů dokumentuje fakt, že studoval zároveň filologii, filosofii, psychologii a dějiny umění. Na univerzitě působil až do začátku první světové války. V roce 1912 měl na výstavě v Kolíně možnost spatřit díla významných malířů, mj. Cézanna, Picassa, Matisse a Muncha. Během studií se seznámil s expresionistickým malířem Augustem Mackem a zejména Hansem Arpem, s nímž ho pojilo celoživotní přátelství. Vstřebává do sebe všechny soudobé malířské směry: secesi, futurismus, fauvismus a kubismus. Na začátku první světové války v roce 1914 narukoval k dělostřelectvu a později sloužil u kartografického oddílu. Byl raněn. Do deníku si později zapsal: "Max Ernst zemřel 1. srpna 1914. K životu se vrátil zpět 11. listopadu 1918 jako mladý muž, jenž se chtěl stát mágem a toužil najít mýtus své doby." Během války se podílel na dvou výstavách: 1916 v berlínské galerii "Der Sturm", o rok později v curyšské "Galerii Dada". To byl také jeho první kontakt s dadaisty. V říjnu 1918 se oženil s kolegyní ze studií, historičkou umění Luisou Strauss. V roce 1920 se jim narodil syn Hans Ulrich, pozdější surrealistic...

Giorgio de Chirico , řecko-italský malíř a grafik. Byl hlavním představitelem tzv. metafyzické malby . Jeho raná tvorba významně ovlivnila surrealisty, ačkoliv on sám se od nich později distancoval. Časem se orientoval na klasickou figurální malbu. Vystupoval proti abstraktnímu malířství. Jeho dílo je založené na studiu antické kultury jakož i německých filosofů Friedricha Nietzsche a Arthura Schopenhauera. De Chirico se narodil v přístavním městě Volos v Thesálii. Jeho otec Evaristo pracoval jako inženýr pro firmu, která v Řecku stavěla železniční tratě. Matka Gemma Cervetto byla operní zpěvačka. V roce 1891 se narodil jeho bratr Andrea , který roku 1914 přijal umělecký pseudonym Alberto Savinio. Ten se prosadil rovněž jako malíř, ale také jako spisovatel a hudební skladatel. Chlapci byli vychováváni v aristokratickém duchu, odděleni od svých vrstevníků. V roce 1900 začal Giorgio de Chirico studovat malířství na polytechnice v Athénách. V květnu 1905 mu neočekávaně zemřel otec. Oba bratři odjeli spolu s matkou do Mnichova, místa tradičně navštěvovaného mladými řeckými umělci. Giorgio zde až do roku 1909 studoval na Královské akademii výtvarných umění. V té době na něj měla největší vliv díla Arnolda Böcklina a Maxe Klingera, které měl v Mnichově možnost spatřit. Také jeho obrazy z prvního tvůrčího období do roku 1910 se nesou v duchu romantismu a symbolismu. V létě 1909 de Chirico Mnichov opustil a odešel do Milána, kam se mezitím odstěhovali bratr s matkou. V roce 1910 celá rodina přesídlila do Florencie. V té době de Chirico intenzivně studoval filosofická díla Arthura Schopenhauera, Otto Weiningera a zejména Friedricha Nietzsche. Zejména kniha Tak pravil Zarathustra se stala jedním z jeho hlavních inspiračních zdrojů. V Itálii prodělal těžké střevní onemocnění, s jehož následky se potýkal po zbytek života. Intenzivní emoční zážitek, kte...