- Typické znaky všech stavebních slohů v devíti kapitolách - od Římanů až k architektuře po roce 1945
- Náročně zpracované ilustrace nejdůležitějších staveb a mnoho dalších detailních kreseb
- Průběžná časová lišta pro rychlou orientaci
- Tematické statě o architektonických zvláštnostech, stavbách a architektech
- Praktické přehledné mapy k jednotlivým epochám s nejdůležitějšími městy a stavbami
- Obrázkové lišty k jednotlivým epochám
- Krátké životopisy nejdůležitějších stavitelů a architektů

Dějiny stavitelství, to je sled různých slohů, které lze rozeznat podle jednoduchých znaků. Architektura je ovšem víc než to: architektura je viditelné vyjádření dané kultury. Architektura je víc než jiná umělecká odvětví zakořeněna ve skutečnosti a orientuje se na ni. Stavby se musí přizpůsobovat potřebám svých uživatelů, v nejlepším případě ale ze své funkce - a tedy ze skutečnosti - vyrůstají. Během doby si pak vytvářejí i vlastní dějiny.
Co spojuje římské stavby v Provence, nádherné amfiteátry, slavný Maison Carrée v Nîmes nebo akvadukt Pont du Gard s postmoderními stavbami v Paříži? Nejsou to jen základní statické poznatky, které platí dodnes. A není to ani známý fakt, že postmoderna s velkým potěšením drancuje estetickou pokladnici římského umění. Především je to úkol reprezentovat, který je těmto stavbám společný bez ohledu na tisíciletí. Architektura je výrazem duchovních dějin - a různé stylové epochy jsou výrazem měnících se názorů a podob světa.
Motorem dějin stavitelství byly po dlouhou dobu církevní stavby - teprve v novověku, především v období klasicismu, byly v tomto smyslu nahrazeny stavbami profánními. Stavby se ale vzájemně neliší jen svým slohem: dějiny stavitelství psaly i stavební materiály. V římských dobách se už stavělo z kamene, ale tato dovednost byla brzy zase zapomenuta. Začaly se stavět kostely dřevěné, z nichž ani v jediném případě nic nezbylo. Byla to úloha "karolinské renesance", dopracovat se znovu k dovednosti používání kamene. Ve středověku byla obvyklým způsobem řešení architektonických problémů výstavba z kamene a také z cihel. Na co by se ale nemělo zapomínat: obydlí a přístřeší velké části obyvatelstva byla až do novověku stavěna z prostých prken - a jsou navždy ztracena. Od 19. století se vedle klasických stavebních materiálů začaly používat i nové (sklo, železo, beton a později umělé hmoty), z nichž mnohé se v architektuře uplatňují dodnes.