Martin Johannes Walser je uznávaný německý romanopisec a dramatik, esejista, publicista a vydavatel. Společně s Günterem Grassem patří k nejkontroverznějším německým spisovatelům. Martin Walser se narodil v roce 1927 ve Wasserburgu v rodině hospodského, která zde provozovala nádražní restauraci a obchodovala s uhlím. Strávil tu své dětství a vzpomínky na tuto dobu popisuje ve svém románu Ein springender Brunnen . Také většina ostatních prozaických děl se váže k tomuto místu. V roce 1944 byl povolán do války a stal se vojákem Wehrmachtu. Po válce se věnoval studiu literární vědy, filozofie a dějin na Eberhardo-Karlově univerzitě v Tübingenu. Roku 1949 začal pracovat jako reportér u Süddeutscher Rundfunk, kde napsal také svou první rozhlasovou hru. V roce 1950 se oženil s Katharinou „Käthe“ Neuner-Jehle a měl s ní 4 dcery . Jediný syn Martina Walsera pochází z nemanželského poměru s Marií Carlsson. Roku 1953 se připojil k německé literární skupině Gruppe 47, jejíž cenu obdržel v roce 1955 za svoji povídku Templones Ende. V 60. letech se etabluje jeho dramatická tvorba, a z této doby jsou významné také jeho eseje. V roce 1957 obdržel cenu Hermanna Hesseho , dále roku 1962 cenu Gerharta Hauptmanna a v roce 1965 také cenu Schiller-Gedächtnispreis. Ve Spolkové republice Německo patřil k nejvýznamnějším pokrokovým autorům. V roce 1998 způsobil celosvětový rozruch svou řečí ve Frankfurtu nad Mohanem, když v místním kostele sv. Pavla , u příležitosti předávání Ceny míru Německého knihkupectví , odmítnul „instrumentalizaci holokaustu“ a požadoval, aby již nacistické zločiny nebyly používány jako „morální obušek“ proti Němcům. Hlavní část Walserova díla tvoří především próza , avšak můžeme u něj ...