Tato kniha je nejenom svědectvím o temperamentu velkého fyzika, o ”dobrodružství jeho zvídavé povahy”, ale i vyprávěním o lidech, kteří nejvíce utvářeli Feynmanovu osobnost - o jeho otci a první ženě Arlene. Tyto veselé i smutné příběhy volně navazují na knihu To snad nemyslíte vážně! Také příhody v této knize zaznamenával Feynmanův přítel a občasný spoluhráč na bubny Ralph Leighton. Záznamy jsou přepsány jen s nutnými úpravami, a tak nám poskytují možnost vychutnat si Feynmanovo vyprávění a pochopit, proč právě tento vědec dokázal zaujmout studenty i všechny ostatní, kteří se s ním setkali. Od mládí rád přicházel věcem na kloub a tuto schopnost uplatnil, když jako vedoucí malé skupiny teoretiků při práci na konstrukci první atomové bomby vnikal do sejfů a "testoval" rafinovaná bezpečnostní zařízení v Los Alamos. Tuto svou vlastnost uplatnil při své práci v prezidentské komisi vyšetřující příčiny havárie raketoplánu Challenger. Feynmanovo vyprávění o jeho práci v této komisi je druhou částí knihy, v závěru pak máme možnost seznámit se s Feynmanovou přednáškou, která názorně ilustruje jeho nevšední, nejen vědecké schopnosti. Feynman si nikdy nepotrpěl na gloriolu geniálního fyzika. Rád vyprávěl, jak ti, kdo ho představovali před veřejnými přednáškami o fyzice, cítili nutnost zmínit se nejenom o jeho Nobelově ceně za fyziku, ale také o tom, že hraje v barech na bonga, kdežto vedoucí hudebních skupin v barech žádnou potřebu uvádět ho jako nositele Nobelovy ceny neměli. Z jednotlivých příběhů lze vyčíst Feynmanův odpor k pompéznosti, touhu pouštět se do dobrodružství a řešit přitom všechny problémy účiným, nekomplikovaným způsobem. Vzpomínková kniha Snad ti nedělají starosti cizí názory má šarm, jaký měl sám Feynman, a na každého čtenáře zapůsobí radost, kterou Feynmanův nespoutaný přístup k životu i práci přinášel jemu i lidem okolo něho.