Spisovatel se narodil v Doslovčah, vesnici pod Stolom v Goreňsku v rodině chudého chalupníka. Jako malý chlapec vyrůstal doma za účasti otcovské moudrosti, šibalství a při hrách s vesnickými dětmi. Bezstarostnosti bylo konec, když musel nastoupit do jednotřídní školy v Breznici. Protože právě tam přitáhl učitelovu a farářovu pozornost, přesvědčili otce, aby ho později poslal do 3. třídy základní školy v Radovljici. Naučil se tam německý jazyk. Ačkoli většinu svého času trávil na pastvinách, prospíval s vyznamenáním. Po dokončení základní školy doma a později v Radovljici začal od roku 1882 do roku 1891 navštěvovat gymnázium v Lublani. Na gymnáziu pocítil posměch ostatních dětí, z tohoto důvodu začal poprvé trpět těžkou vnitřní krizí. Ty byly později během jeho života několikrát přítomny. První ročník musel opakovat, avšak potíže, které měl na začátku, překonal a roku 1891 s vyznamenáním odmaturoval. Dále pokračoval v bohosloveckém semináři Lublaň. Vysvěcen byl roku 1894. Jako kněz působil v Bohinji, na Jesenici, Kočevji, v Idrii, Sori a jinde. Jeho posledním pracovním místem se roku 1918 stalo Trnovo při Lublani. Zde byl roku 1936 pensionován, avšak stále velmi aktivně pracoval jako kněz a spisovatel. Do konce života pobýval v Lublani, v domě na Koleziji, který byl navržen architektem Jožem Plečnikem. Když byl Finžgar knězem v Trnové, byli s Plečnikem sousedy. Finžgar Plečnika také požádal o obnovu kostela Trnovo ve dvacátých letech dvacátého století. Ulice, kde se nachází dům Finžgara, se dnes jmenuje Finžgarjeva ulica. Byl také politicky činný. Velice blízcí mu byli Janez Evangelist Krek a Ivan Cankar.