Carrie Bellová strávila celý život v městečku Madison ve státě Wisconsin. Co se kdo pamatuje, má stejnou nejlepší kamarádku, stejně dobrý vztah s matkou a stejného kluka, Mikea, z něhož se postupem času stal její snoubenec. Jenže nyní je jí třiadvacet let a zjišťuje, že ji její úhledný, pečlivě naplánovaný život dusí a nudí. Carrie touží po změně, po náhlém zvratu, který by jí umožnil začít znovu. Změna přijde, má však podobu tragédie: Mike si vážně zraní páteř při nerozvážném skoku do příliš mělkého jezera, kterým se chtěl před Carrie předvést a možná opět vzbudit její zájem - dobře totiž vycítil, že její city slábnou. Nyní leží v kómatu v nemocnici, a pokud se vůbec probere, je téměř jisté, že se už nikdy nepostaví na nohy. Carrie stojí u nemocničního lůžka a všichni - přátelé, Mikeovi rodiče, personál, její vlastní matka - předpokládají, že zůstane věrně při Mikeovi, že ho neopustí, když skončí na invalidním vozíku, že bude pokračovat stejně jako dřív. Carrie si však uvědomuje, že je jiná, než se domnívají ostatní, jiná, než za jakou se sama považovala. Proto si jednoho dne sbalí kufr a bez rozloučení odjede do New Yorku, aby tam našla… co vlastně? Anonymitu? Vlastní já? Nebo toho přitažlivého kráče biliáru, s nímž se seznámila, když byl Mike ještě v bezvědomí? Snaží se zapomenout na minulost i na domov a začít nový život, ale trápí ji neodbytné otázky: Co dlužíme těm, které milujeme? Co dlužíme sami sobě? A dá se rozbitý život sešít stejně úhledně jako látky, nad nimiž se Carrie sklání u svého šicího stroje a hledá v nich útěchu a sílu čelit svým problémům?