Do prostředí jižanské věznice ve Státech nás zavádí hlavní hrdina, který je neprávem zatčen a odsouzen na šest let.

Ve věznici panuje brutální násilí. Po vypršení trestu se sympatický hrdina ocitá na svobodě s pocitem, že společnost mu dluží šest let života a stává se bestiálním vrahem. V této knize předchází trest zločinu a zločin je pak jen přímým důsledkem trestu.

Skleněná cela je autorčiným osmým románem. Brzo po jeho vzniku odborníci poznali, že nejde – v rozměrech století – o nic menšího než o protimluv k Dostojevského Zločinu a trestu, pojednaný ovšem stylistickými prostředky naší doby – od všudypřítomné nejistoty a strachu, až po brutální sondy do duše takzvaných počestných lidí. Je to Dostojevský naruby: trest předchází zločinu, zločin je přímým následkem trestu, a ne naopak.

Líčení jižanské věznice ve Státech a portréty jejích chovanců nás připraví o poslední iluze, pokud jsme ještě nějaké měli, o systému, lidech, a dokonce hrdinovi samém. Přesto však několikanásobný vrah Phil Carter s ovázanými palci a zrohovatělou hranou ruky (bude ji potřebovat ke svým smrtelným úderům), si získá čtenářovy sympatie. Právě tohle nás nad knihami Patricie Highsmithové překvapuje nejvíc: naše vlastní reakce.

Věnování knhy zní: „Mému drahému kocourkovi PAVOUČKOVI, narozenému na Palisadách u New Yorku, nyní pobývajícímu v Positanu, který se mnou sdílel mou celu po většinu těchto stránek.“