Vincenc Furch byl český básník, dramatik a vlastenec. Vincenc Furch se narodil 8. srpna 1817 v Krasonicích u Telče, kde byl jeho otec správcem želetavského panství a zámku, patřícím telčským hrabatům Podstatským – Liechtensteinům. Rodina se brzy přestěhovala do Telče. Školní docházku začal v Telči, pak následovalo gymnázium v Jihlavě a filozofie v Brně. To už byl pod vlivem přátel jako byli Václav Bolemír Nebeský, František Matouš Klácel a další přesvědčení vlastenci, kterým zůstal věrný i po svém odchodu do Vídně. V tom jej podporoval kolega ze studií práv v Olomouci Alois Vojtěch Šembera, který byl ve Vídni učitelem češtiny. Své verše psal v češtině a v té vyšly i jeho básnické sbírky. Furch debutoval vlasteneckou básní Vpád Mongolů na Moravu. Následovala sbírka básní Plané růže a báseň k poctě D. Pálkoviče. V duchu romantismu F.L. Čelakovského je i sbírka Písně a rozličné básně z roku 1843. Věnoval se i dramatické tvorbě, napsal například Poslední boj baltických Slovanů, či Slavibor na Štramberce. Složil také moravskou sloku k národní hymně, za kterou byl pronásledován policií. V roce 1848 utíkal z Vídně do Veselíčka u Přerova. V této době také prožíval nešťastnou lásku. Změny jeho nálad jsou patrné i ze sbírky Malby sépiové. Jako spoluautor se účastnil s Václavem Hankou, Karlem Jaromírem Erbenem, Boženou Němcovou a dalšími akce českého Muzea, náročného a skvostně vypraveného almanachu Perly české z rok 1854, který byl věnován: „Slavném pobytu Jeho Jasnosti cís. král, veličenstva v Praze.“ Nejvíce byly následovníky hodnoceny jeho milostné básně, které jejich editor A. Bartušek a s ním také František Halas a František Hrubín ve shodě označovali jako „nejkrásnější milostné básně na prahu novodobé české poezie“. Výběr z jeho milostné poezie vyšel v Brně naposledy v roce 1974. V roce 2006 vyšly Sépiové malby. Vincenc Furch zemřel ve Vídni 5. ledna 1864, kde byl pohřben na hřbitově sv. Marka nedaleko hrobu Ján...