Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Brožovaná |
Počet stran: | 100, [2] |
Jazyky: | česky |
Editor: | Zdeněk Karel Slabý |
Edice: | 2. svazek ed. Hradecké medailónky 2x |
Vydání: | 1. vyd |
Vydáno v: | Hradec Králové |
Vystaveno: | so 24. července 2021 14:37 |
Číslo položky: | 209787 |
Doba vzniku těchto poznámek Karla Poláčka je spjata se dny, v nichž očekával transport do terezínského koncentračního tábora. I proto jsou spisovatelovy názory a postřehy ovlivněny touto budoucí událostí: nalezneme v nich obavy a nejistoty, které v tomto běsnícím čase prožíval. Není jistě náhodné, že si v jednom okamžiku vybavuje Balzacův citát, který je sice o denním tisku, ale právě v totalitní nacistické éře dostává novou, univerzální platnost: "Budou hubit ideje, systémy a lidi a právě tím rozkvetou a bude se jim dařit. ... Zlo se stane skutkem a nikdo jím nebude vinen". A Poláček k tomu výroku už jen bolestně poznamenává: "Člověk se může dopustit pouze malého zla a za malé zlo si odpyká velký trest. Veliké zlo se vymyká všem sazbám trestního zákona."
Karel Poláček byl český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista s židovskými kořeny. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec Jindřich Poláček byl židovský obchodník, matka Žofie, ovdovělá Fuchsová, byla rozená Kohnová. Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou. Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v Praze roku 1912. Poté začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, podle svých slov však „neměl štěstí na trvalá místa“. Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl ovšem nikdy výše než na hodnost četaře. O svých zkušenostech později napsal: „Za čtyřletého vojákování jsem ‚Švejka‘ vůbec nepotkal. Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla.“. Prošel ruskou a italskou frontou, koncem války utekl do srbského zajetí. Po návratu do ČSR nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi . Tehdy vystoupil z židovské obce. Zkušenosti z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Zde se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Stal se také členem kruhu pátečníků. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby, od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich, především v České...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem