Blanka Albrechtová je česká básnířka, novinářka a učitelka. Narodila se roku 1951. Absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity v Hradci Králové, a to obory český jazyk a výtvarná výchovu. Obhájila zde diplomovou práci Sepětí textu a ilustrace v Zapadlých vlastencích Karla Václava Raise. Posléze v letech 1973 až 1974 vyučovala na základní škole v Pardubicích, v letech 1980–1982 a od roku 1990 zase na základní škole v Praze. Mezi lety 1974 a 1976 působila v redakci časopisu Jiskra Rychnovska v Rychnově nad Kněžnou. V mezidobích byla na mateřské dovolené. Od devadesátých let se poezií aktivně nezaobírá. Poezii Blanky Albrechtové tvoří jak folklorně stylizovaná milostná lyrika, tak básně reflexivní, které poměřují kosmický prostor lidskou dimenzí. Svým knižním debutem Pukání pecek Albrechtová obohatila soudobou ženskou poezii o prvek hravosti a folklorní zpěvnosti. Její další práce se však zintimňují a monotematizují. Začíná v nich převažovat osobní prožitek milostného citu a každodennosti manželství, jemuž ale nechybí momenty sebeironie. Tyto díla jsou charakteristické také poetizací všední skutečnosti či lyrizací vzpomínek na vlastní dětství. Dále se v ní objevuje využití dětských jazykových hříček a postupně sílící výraz určité životní deziluze. Poezie Blanky Albrechtové vycházela především časopisecky v periodikách Kmen, Literární měsíčník, Mladá fronta, Mladý svět, Práce, Nové Hradecko a Pochodeň.