František Burant byl český sklář a grafik. Za války pracoval jako úředník v pivovaru nebo dělník ve slévárně a textilce. Až po válce mohl vystudovat Státní grafickou školu a VŠUP v Praze . Na VŠUP působil jako asistent pro obor sklářského výtvarnictví 1951-1960, v roce 1967 se s rodinou přestěhoval do Prahy, od roku 1969 se stal docentem na VŠUP, pověřen vedením figurálního a všeobecného kreslení pro plastické obory a od r. 1982 profesorem, pověřen vedením figurálního kreslení pro plastické obory. Kromě sklářské tvorby se věnoval grafice a ilustracím. Byl členem skupiny UB 12 společně s těmito osobnostmi: Václav Bartovský, Václav Boštík, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Jiří John, Stanislav Kolíbal, Jiří Mrázek, Daisy Mrázková, Vlasta Prachatická, Oldřich Smutný, Adriena Šimotová, Alois Vitík a Jiří Šetlík. Roku 1962 se přidala Alena Kučerová a o dva roky později Jaromír Zemina. Jádro budoucí skupiny se začalo formovat již v 50. letech 20. století kolem Václava Bartovského. Tvořil je okruh výtvarníků a výtvarnic, kteří studovali na VŠUP, jako Mrázek, Jiří John, Adriena Šimotová, Stanislav Kolíbal, Vlasta Prachatická. Druhou klíčovou osobností stojící u zrodu UB 12 byl Václav Boštík, v jehož ateliéru se v roce 1953 konala výstava děl Stanislava Kolíbala, Jiřího Mrázka, Daisy Mrázkové, Jiřího Johna a Adrieny Šimotové. Prvním veřejným vystoupením ještě před ustavením skupiny byla výstava v Alšově síni roku 1957, které se zúčastnili Burant, Kolíbal, Prachatická, John a Šimotová. V té době však byla skupina ještě stále součástí SČVU. Osamostatnila se až v roce 1961.), později SČUG Hollar a SVU Mánes. Jeho díla jsou ve sbírkách NG Praha, GHMP, v krajských GVU aj. Uměleckoprůmyslové museum v Praze a v zahraničí ....

Karel Krejčí byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog. Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce. V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu. V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK. V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd pro obor filologických věd se pak stal o rok později. V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu. Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Jan Kochanowski byl nejvýznamnější polský renesanční básník. Jeden z nejvýznamnějších polských renesančních básníků se narodil roku 1530 v Sycyně v šlechtické rodině . Od roku 1544 studoval na Krakovské univerzitě. Pravděpodobně kolem roku 1549 univerzitu opustil a přestěhoval se do Wroclawi. Na začátku 50. let 16. století pobýval v Královci, kde vytvořil svoje nejstarší dodnes dochované dílo . Brzy se Kochanowski přestěhoval do italské Padovy, kde až do roku 1555 studoval filozofii, latinu, řečtinu a antickou literaturu na místní univerzitě. Mimo jiné byl zde jmenován do funkce „konciláře“ národa polského, tj. zástupce Poláků na půdě univerzity. V následujících třech letech několikrát znovu vycestoval do zahraničí , aby se definitivně vrátil do vlasti v květnu roku 1559. Roku 1563 začal pracovat ve službách korunního podkancléře Piotra Myszkowského, díky čemuž získal hodnost královského sekretáře. Krátce působil i na dvoře krále Zikmunda II. Augusta. V roce 1574 Kochanowski zakoupil ves Chechły poblíž Czarnolasu, kde se natrvalo usadil a o rok později i oženil s Dorotou Podlodovskou z Przytyka. Ta mu přivedla na svět dceru Uršulu a Hanu. Odtud získal přídomek „básník z Černolesí“. Umřel v srpnu roku 1584 v Lublině , kam přijel na zasedání senátorů svolané králem Štepánem Bathorym. U Kochanovského lze určit tři období tvorby: 1/ Období cest a studií : 1544–1559 První Kochanovského díla vznikají za hranicemi Polska kolem roku 1555. Důležitým obdobím pro mladého básníka byl pobyt v italské Padově , kde se seznámil např. s Andrzejem Patrycym Nideckim, Andrzejem Dudyczem a Stanisławem Fogelwederem. Kolem roku 1580 píše tři latinské sbírky: Do...