Vilém Hejl byl český prozaik, scenárista a překladatel. Studoval a maturoval na Drtinově gymnáziu, nepřijat na VŠ z kádrových důvodů . V roce 1953 byl zatčen a odsouzen za sdružování se proti republice. Na Pankráci si odseděl cca 1 rok. Po propuštění z vězení nemohl dlouhodobě nalézt práci a tak pracoval v mnoha zaměstnáních. Od roku 1959 již v tzv. svobodném povolání. Do poloviny 60. let napsal cca 60 scénářů pro Krátký film Praha. Jednalo se o scénáře dokumentárních filmů, populárně vědeckých filmů atd. Zároveň začal překládat z angličtiny, ruštiny, němčiny. Na jaře roku 1968 zakládal klub K 231, kde pak pracoval jako jeho tiskový tajemník. Klub navrhoval plošnou rehabilitaci politických vězňů odsouzených a vězněných komunistickým režimem. Návrh požadoval zrušit všechny rozsudky za politické trestné činy v procesech v letech 1948–1967. Tato rehabilitace ale nebyla veřejností přijata, neboť lidé byli až příliš zmanipulovaní a nevěřili v jejich nevinu. Psal proto různé vysvětlující články, proč takový klub vznikl a proč si vytkl právě tento cíl, např. v Literárních listech. Na začátku podzimu roku 1968 odjel i s manželkou na plánovanou cestu do Západního Německa, odkud se vrátil v prosinci 1968. Postupně zanikaly časopisy a noviny do kterých přispíval. Od začátku 70. let už byl tzv. zakázaný autor. Psal a překládal však dál pod jmény autorů, kteří nebyli tzv. na indexu. Ještě do roku 1971 autorsky přispíval a zároveň i vystupoval v pořadu Písničky pod obraz, později přejmenovaném na Šanson 70. Společně s ním vystupoval i Karel Kyncl, Ilja Racek, Josef Kemr, Ljuba Hermanová, Jan Petránek, Jaroslav Jakoubek. Byl sledován Státní bezpečností, později musel chodit i na výslechy, aby podával tzv. vysvětlení, a to zejména proto, jak je možné, že jsou v zahraničí vydávána jeho díla. Později StB změnila taktiku a vyšetřovatelé se s ním...