Rozum a cit Devatenáctiletá Eleonor a sedmnáctiletá Mariana jsou dcery pana Dashwooda z jeho druhého manželství. Mají mladší sestru Margaret a nevlastního bratra Johna. Když jejich otec zemře, přejde dědictví na Johna a paní Dashwoodová s dcerami se musí smířit s omezenějšími příjmy. Ovšem je tu vzdálený příbuzný, který jim vypomůže pronájmem vhodného domku. Mariana a Eleonor v novém domově zažívají lásku i zklamání. Mariana všechny své zážitky hluboce prožívá, štěstí ji dokáže povznést do závratných výšin, ale o to krutější jsou potom pády. Eleonor je racionální a opatrná, i když to ale neznamená, že by nebyla schopná stejné lásky jako Mariana. Snaží se ale své city ovládat a nepoddávat se jim tak, jak to s oblibou dělá její mladší sestra. Často potlačuje své vlastní emoce jen proto, aby uchránila své nejbližší od trápení a strachování se o ni, což její okolí vede k tomu, že ji považuje za chladnou a odměřenou. Autorka na konci románu dopřeje Marianě "prozření" v tom, že rozum a cit se navzájem nemusí vylučovat. Že naopak osoba, která ve svém charakteru obě tyto vlastnosti spojuje, si zaslouží náš respekt a úctu. Anglické spisovatelce JANE AUSTENOVÉ (1775 – 1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.