Zdeňka Tichá byla česká literární historička a editorka se zaměřením na českou renesanční a barokní literaturu. Narodila se v rodině lesního úředníka. Maturovala roku 1949 na Masarykově státním ústavu ke vzdělávání učitelek a pak začala studovat češtinu a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně, Studium ukončila roku 1953 obhajobou diplomové práce Kramářská píseň jako prostředek boje lidových mas proti pobělohorskému tmářství. Poté pracovala až do své smrti v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kandidátskou disertační práci Básnické dílo Hynka z Poděbrad obhájila roku 1962. Je autorkou velké řady časopiseckých článků, vědeckých knih a monografií. Zaměřovala se výhradně na studium starší české literatury , především renesanční a barokní. Analyzovala sociologické aspekty vzniku a působení básnické tvorby a rozebírala její tematické, jazykové a versologické prvky. Její dílo doplňuje rozsáhlá ediční činnost, týkající se staročeských literárních památek .

Josef Hrabák byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. Jeho dcerou je jazykovědkyně Marie Krčmová. Po maturitě v roce 1931 studoval v letech 1931-1934 češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorát filozofie získal v roce 1937 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským, habilitační práci Smilova škola obhájil roku 1946, v roce 1948 byl jmenován profesorem. Titul doktora filologických věd získal v roce 1956 prací Studie ze starší české literatury. V letech 1935-1945 učil na středních školách v Lipníku nad Bečvou a v Brně. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě MU v Brně, kam v roce 1953 přešel natrvalo, současně v letech 1946-1952 působil na brněnské pedagogické fakultě. V roce 1948 byl na jmenován na pedagogické fakultě řádným profesorem české a slovenské literatury a v letech 1950-1952 byl na této fakultě proděkanem. V roce 1953 přešel zpět na filozofickou fakultu a v letech 1954-1960 děkanem filozofické fakulty. Na konci padesátých let působil i jako prorektor Masarykovy univerzity. V letech 1953-1970 vedoucím katedry České literatury a literární vědy. Roku 1937 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Byl předsedou Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , od roku 1952 byl členem vědecké rady Ústavu české a světové literatury ČSAV a vědeckým vedoucím brněnského pracoviště, které bylo zřízeno 1961 z jeho podnětu.  Byl členem uměnovědného kolegia ČSAV a hlavním redaktorem Památek staré literatury české . V roce 1965 by zvolen členem korespondentem ČSAV. Od roku 1970 byl členem redakční rady České literatury, v letech 1970-1972 hlavním redaktorem.  Byl také redaktorem Hosta do domu, Časopisu Matice Moravské , Literatury ve škole , redigoval List Sdružení moravských spisovatelů , Listy filologické (1961-1987...

Dušan Jeřábek byl literární historik, editor, divadelní a literární kritik, pedagog. Byl synem spisovatele Čestmíra Jeřábka a vnukem spisovatele Viktora Kamila Jeřábka. Po maturitě na brněnském klasickém gymnáziu v roce 1941 navštěvoval hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde absolvoval v roce 1946. V době protektorátu byl totálně nasazen ve Zbrojovce v Kuřimi a v Královopolské strojírně v Brně . V letech 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, titul PhDr. získal obhájením práce Karolina Světlá, básnířka kraje ještědského . V letech 1949–1950 byl vědeckým pracovníkem v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce v Brně. Od roku 1950 pracoval na filozofické fakultě nejprve jako odborný asistent, později jako vědecký aspirant. Kandidátskou práci Vítězslav Hálek jako literární kritik obhájil v roce 1957, v roce 1960 se habilitoval prací Vítězslav Hálek a jeho úloha ve vývoji české literární kritiky 19. století, která vyšla 1959 knižně jako studie. V roce 1966 byl jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury. V období 1966–1969 byl v Brně děkanem filozofické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1971–1988 předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV, od 1988 místopředsedou celé Literárněvědné společnosti. V letech 1971–1990 byl členem redakční rady časopisu Česká literatura. Redigoval Spisy filozofické fakulty brněnské univerzity , literární a divadelní část periodického sborníku Brno v minulosti a dnes . V roce 1987 získal titul DrSc. prací Tradice a osobnosti, téhož roku odešel do důchodu, ale dále na fakultě po určitá období působil jako profesor konzultant, externista i řádný profesor . Zemřel v Brně 18. června 2004. V letech 1945–1948 publikoval v brněnském...