Vladimír Medek je český ekonom a překladatel z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil překladem sedmidílné ságy Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Vladimír Medek absolvoval v roce 1962 studium na VŠE v Praze a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem šedesátých let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 pak ve Španělsku. Knižně publikuje od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil např. Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargasse Llosy, či z angličtiny Sheckleyův sci-fi román Desátá oběť. Spolu se svým bratrem Pavlem přeložili sedmidílnou ságu Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Nakladatelství Albatros oslovilo Vladímíra Medka s nabídkou překladu prvního dílu ságy Harry Potter a kámen mudrců v roce 1998. Přeložil i druhý díl – Harry Potter a tajemná komnata. K překladu třetího dílu ságy pak přizval svého bratra Pavla. Důvodem byla snaha vydavatelství dohnat skluz ve vydávání Harryho Pottera proti ostatním světovým nakladatelům. Čtvrtý díl Harry Potter a Ohnivý pohár přeložil opět Vladimír Medek a Pavel Medek se pak ujal překladu zbylých dílů ságy. Překlad bratří Medků je mistrovský; při práci nejen zohlednili cílovou skupinu čtenářů z prvního stupně základních škol a věnovali velkou péči například i překladu vlastních jmen a neologismů, ale dokázali také postihnout proměnu vypravěčského stylu od dětské knihy až po thriller pro dospělé, řešící závažné existenciální otázky.

Zdeněk Volný je český spisovatel a překladatel. V letech 1964–1967 studoval obor chemie na Přírodovědecké fakultě a v letech 1968–1973 obor tisk a rozhlas na tehdejší Fakultě sociálních věd a publicistiky resp. Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. V letech 1974–1977 byl redaktorem časopisu Tvorba a v letech 1977–1987 šéfredaktorem revue Světová literatura . V letech 1987–1992 měl svobodné povolání, v letech 1992–2003 působil jako ředitel nakladatelství Bonus Press a od roku 2003 má opět svobodné povolání. Do literatury vstoupil na počátku osmdesátých let 20. století jednak jako autor novel ze současnosti , jednak jako autor sbírek sci-fi povídek . Dnes patří k ústředním postavám české science fiction.

Miroslav Holub byl ve světě jeden z nejznámějších českých básníků, povoláním lékař-imunolog. Jeho otec byl právník pracující na ředitelství státních drah, matka byla učitelkou jazyků. Maturoval roku 1943 na plzeňském klasickém gymnáziu a poté byl totálně nasazen, pracoval ve skladu řeziva a na překladovém nádraží. Po druhé světové válce začal studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale roku 1946 přešel na lékařskou fakultu stejné univerzity. V roce 1953 získal titul MUDr. Docházel ovšem také na filozofické a historické přednášky profesora Otakara Matouška, který ho silně ovlivnil. Rok po studiích pracoval jako patolog v nemocnici na Bulovce . Poté nastoupil do Biologického ústavu Československé akademie věd . Zde se zabýval zejména imunologií. V roce 1958 získal titul kandidát věd. Hodně cestoval, pobýval v Anglii, Západním Německu, Francii, Irsku, Řecku, Číně, Indii, Izraeli, Austrálii, Mexiku i Spojených státech amerických, kde působil několikrát a jednou dokonce nepřetržitě více než dva roky, v letech 1965–1967. V roce 1970 byl jako "osmašedesátník" z ústavu propuštěn. Z politické nemilosti se vykoupil kajícným rozhovorem v deníku Práce, po němž mohl znovu vědecky pracovat i publikovat. V roce 1991 zde získal titul doktor věd. V roce 1994 byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR. Literárně debutoval v roce 1958 sbírkou Denní služba a do současnosti mu vyšlo cca 20 básnických sbírek a výborů. Spisy Miroslava Holuba, rozdělené do čtyř svazků, vydává nakladatelství Carpe diem. Literárně se angažoval kolem časopisu Květen. Přestože se veřejně distancoval od své předchozí činnosti a tvorby, další sbírku Naopak mohl vydat až roku 1982. Od roku 1994 dva roky vykonával funkci šéfredaktora nepříliš ...