Pražský rabinát Gutmanna Klemperera, který ve čtyřech pokračováních otiskl Paschelesův pražský Illustrierter israelitischer Volkskalender v letech 1881–1884, poskytuje nejen zajímavý příklad odborné práce z období počátků české (německy psané) židovské historiografie, ale je také svědectvím o svém autorovi: pozoruhodné židovské osobnosti z přelomu osvícenství a moderní doby, rabínovi, který díky svému důkladnému vzdělání a moudrosti dokázal vždy nalézt schůdnou cestu mezi tradicí a reformou. Jak je zřejmé z práce o pražských rabínech, dovedl Klemperer podat minulost velmi autentickým způsobem a mistrovsky zachytit atmosféru a poměry, které v tehdejším židovském světě panovaly. Informace shromažďoval ze studia pramenů a původních spisů a z nejrůznějšího písemného materiálu, včetně děl čistě halachického obsahu, která často již neexistují. Odvolává se i na místní tradice a ústní zprávy o historických událostech, které dnes rovněž upadly do zapomenutí, aniž se přitom vzdává vlastního kritického hodnocení. Díky tomu se jeho vlastní práce samy stávají historickým pramenem, jejž budoucí historik musí brát v úvahu. Rabín a autor četných historických studií Gutmann Klemperer (22. 8. 1815 Praha – 28. 1. 1884 Tábor) studoval postupně na několika pražských ješivách a po dva roky byl také žákem dodnes proslulého bratislavského rabína Moše Sofera. Absolvoval osmileté studium na pražském piaristickém gymnáziu a dvouletý cyklus přednášek na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Roku 1843 se stal kazatelem v židovské obci v Táboře, v roce 1845 byl jmenován do funkce táborského rabína a roku 1868 byl zvolen rovněž rabínem táborského kraje; oba úřady zastával až do smrti. Pod vlivem svých učitelů, zejména rabiho Šmu’ela Landaua a Šlomo Jehudy Rapoporta, se jako jeden z prvních věnoval vědeckému bádání o minulosti českých Židů. Zanechal po sobě literární a badatelské dílo, které na své seriózní zhodnocení teprve čeká.