Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 144 |
Jazyky: | česky |
Ilustrátor: | Jiří Winter-Neprakta, Josef Molín |
Vydání: | 1 |
ISBN: | 80-85385-46-5 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | po 4. ledna 2021 10:59 |
Číslo položky: | 139533 |
V turistických bedekrech jsou návštěvníci Prahy informováni, že město je díky svým stavebním a uměleckým památkám vedeno v seznamu světového kulturního dědictví. Záštita UNESCO však pomíjí jeden naprosto výjimečný fakt: Praha se pyšní největším počtem evidovaných strašidel na čtvereční kilometr. Žádná světová metropole neoplývá takovým množstvím duchů, strašáků, příšer, ďáblů, vodníků a zjevení v středověkých domech, palácích a tmavých zákoutích romantických uliček. A že si Pražané svých strašidel považují, zbudovali jim na nárožích Nové radnice pomníky. Sochy Železného rytíře a rabiho Löwa upozorňují příchozí, že vstupují na území opředené bájemi a pověstmi, které stojí za to studovat. Celoživotními badateli byli v tomto oboru dva význační humoristé, pánové Jiří Winter – Neprakta a Miloslav Švandrlík. Sumář jejich výzkumu předkládáme čtenáři v monografii, činící si nárok na kompletní sbírku pražských strašidel, s nimiž se oba tvůrci nejspíš osobně setkali, důkladně a osobitým způsobem je popsali a portrétovali.
Miloslav Švandrlík byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné. Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Po roce 1950 získal maturitu . V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal. Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem. Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Spolupracoval i s celou řadou časopisů a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů. V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí. M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice. Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka. Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11. 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května. Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miro...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem