Adalbert Stifter
Pozdní léto

1968 | Nakladatelství Odeon

Tímto dílem, nejzávažnějším, jež rakouský učitel z Horní Plané v Čechách zanechal svým vrstevníkům a potomkům, dostává se českému čtenáři do rukou další z nemnoha významných zástupců tzv. vývojového románu , jímž německé písemnictví specificky obohatilo žánrovou rozmanitost světové literatury. Na první pohled se může z…dát, že to citové, mravní a vůbec lidské dozrávání hrdiny probíhá příliš hladce a že sňatek s milovanou dívkou také až moc přímočaře završuje celé dílo. Ano: tato hladká dokonalost je tu zcela programová; Stifter totiž staví čtenáři před oči jistý vzor. Ideál harmonického člověka, vyrovnaného se světem a sebou samým, člověka, který není pasívním uspěchancem, nýbrž svůj život uvědoměle řídí. Spisovatel může reagovat na skutečnost, která jej obklopuje, různě: buď ji pouze reprodukuje, nebo ji záměrně neguje stvořením reality nové, odpovídající umělcově představě. K tomu druhému měl Stifter mnoho důvodů: měšťanská společnost se z utopie výmarské klasiky, již uctíval, stala tvrdou a poněkud smutnější skutečností. A v tomto prostředí musel spisovatel žít přízemní život neuskutečněných plánů. Jaký div, že z tisíce drobných zkušeností a snů vytvořil velkolepý obraz lidského ducha, jemuž dopřál všeho, co sám – nikoliv ze své viny – realizovat nemohl. Čtenář pozná, že myšlenkové bohatství, které mnoha mosty přesahuje až do našich dnů , stojí za to, aby se nedal odradit vnější rozsáhlostí této prózy; určitě se bude cítit odměněn. Tímto dílem, nejzávažnějším, jež rakouský učitel z Horní Plané v Čechách zanechal svým vrstevníkům a potomkům, dostává se českému čtenáři do rukou další z nemnoha významných zástupců tzv. vývojového r…ománu , jímž německé písemnictví specificky obohatilo žánrovou rozmanitost světové literatury. Na první pohled se může zdát, že to citové, mravní a vůbec lidské dozrávání hrdiny probíhá příliš hladce a že sňatek s milovanou dívkou také až moc přímočaře završuje celé dílo. Ano: tato hladká dokonalost je tu zcela programová; Stifter totiž staví čtenáři před oči jistý vzor. Ideál harmonického člověka, vyrovnaného se světem a sebou samým, člověka, který není pasívním uspěchancem, nýbrž svůj život uvědoměle řídí. Spisovatel může reagovat na skutečnost, která jej obklopuje, různě: buď ji pouze reprodukuje, nebo ji záměrně neguje stvořením reality nové, odpovídající umělcově představě. K tomu druhému měl Stifter mnoho důvodů: měšťanská společnost se z utopie výmarské klasiky, již uctíval, stala tvrdou a poněkud smutnější skutečností. A v tomto prostředí musel spisovatel žít přízemní život neuskutečněných plánů. Jaký div, že z tisíce drobných zkušeností a snů vytvořil velkolepý obraz lidského ducha, jemuž dopřál všeho, co sám – nikoliv ze své viny – realizovat nemohl. Čtenář pozná, že myšlenkové bohatství, které mnoha mosty přesahuje až do našich dnů , stojí za to, aby se nedal odradit vnější rozsáhlostí této prózy; určitě se bude cítit odměněn.

Stav

Dobrý

bez obálky, lehce zkosený hřbet, zašlá ořízka, ex libris původního majitele

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky, lehce zkosený hřbet, zašlá ořízka, ex libris původního majitele
Vazba:	pevná
Počet stran:	509
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jitka Fučíková
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 9. 2025 13:47
Číslo položky:	1378113

O autorovi

Adalbert Stifter

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou , v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice. Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburk...

Více od autora