Načítám...
Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku.
Sleva 10 % při nákupu nad 499 Kč do pondělní půlnoci s kódem "kniznivysluzka"

Posel z nebes : příběhy statečných mužů

Bohumil Konečný, Jiří Wowk, Zdeněk Burian, Jaroslav Langr, Frank Laskier, Allan A Michie, Jiří Medula

Toužimský a Moravec | 1995


Tato kniha nyní není v nabídce. a my Vám dáme vědět, jakmile se opět objeví.

Dostupnost: Vyprodáno
Vazba: Pevná s obálkou
Počet stran: 213
Jazyky: česky
Edice: 1720. svazek ed. Polnice. Série čtyř 1x
ISBN: 80-85773-47-3
Vydáno v: Praha
Poznámka: obálka Zdeněk Burian
Vystaveno: pá 7. května 2021 9:22
Číslo položky: 178938

Těžký výcvik, nebezpečné zkoušky předepsané pro parašutisty, dlouhé měsíce vysilujících cvičení, pak generální zkouška vysazení do nepřátelského zázemí v Norsku, a konečně — seskok v rodných Čechách. Krok za krokem budete sledovat nebezpečný život padákového agenta ve stínu nenáviděného gestapa, které vztahuje po něm sv á chapadla. Takový život je bojem, v němž se často nabitá zbraň zvedá k spánku, aby její náboj nedal padnout živé oběti do dravčích spárů. Ale ani nejnebezpečnější situace nedovedou hrdinovi této povídky zastřít jasný výhled do budoucnosti, v níž kyne národu, jenž o svobodu skutečně bojuje, jisté vítězství. (vydavatel)

Komentáře ke knize
Zdeněk Burian

Narozen 11. 2. 1905 v Kopřivnici, zemřel 1. 7. 1981 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Bohumil Konečný

Bohumil Konečný, známý pod přezdívkou Bimba , byl český malíř a ilustrátor. V roce 1935 poprvé upozornil na svůj talent, když nakreslil velkou karikaturu profesorského sboru své školy – tzv. Kulometnou rotu. Jeho velkým vzorem byl Zdeněk Burian, který byl touto kresbou nadšen. Po ukončení plzeňské reálky studoval v Praze na Akademii výtvarných umění u profesora Jakuba Obrovského. Brzy však německá okupace a uzavření vysokých škol jeho studia ukončila. Znám je zejména spoluprací se svým přítelem Jaroslavem Foglarem . V roce 1942 ilustroval Foglarovu knihu Přístav volá, ve spolupráci pokračovali v 60. letech kdy Konečný společně s Gustavem Krumem ilustrovali další Foglarovy knihy . Na konci 60. let také od Jaroslava Foglara obdržel nabídku, aby navázal v ilustrování Rychlých šípů na zemřelého Jana Fischera, na spolupráci se však nedohodli. Seriál Rychlé šípy nakonec ilustroval Marko Čermák. V období předválečném a válečném byl autorem mnoha ilustrací pro časopisy Ahoj, Humoristické listy, Rozruch i Foglarova Mladého hlasatele. V Mladém hlasateli i v poválečném časopise Vpřed ilustroval Konečný hlavně dobrodružné povídky Otakara Batličky. Často kreslil časopisecké obálky, z nichž asi nejznámější je obálka s Rychlými šípy z časopisu Vpřed. Věnoval se rovněž reklamním ilustracím, například pro firmy Baťa, Sigma, Prazdroj, Petrof, Jablonex a Okula Nýrsko. Jeho oblíbeným tématem byly také ženy – kreslil tzv. pin-up girls, sexbomby často propagující určitý výrobek. Po zestátnění československého průmyslu po roce 1948 se počet těchto reklamních zakázek postupně minimalizoval. S úbytkem tuzemské reklamy jako takové, byl v prostředí socialistického realismu stále méně uplatnitelný i pro své zaškatulkování mezi „zápaďácké kreslíře...

Jiří Wowk

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk, vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov – 14. listopadu 1961, Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu. Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa. V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952. V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka . Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění , na které vyučoval. Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify , kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“ Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly. Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků. Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou , matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal sklad...

Dopravu hradíme my

Objednávkám nad 699 Kč

Tituly, které jinde nenajdete

Sběratelské kusy i knižní novinky

Balíme ekologicky

A s radostí

Vykupujeme knihy

Za hotové a s vlastním odvozem

Dárkové poukazy nově v nabídce.

Hledáte dárek pro náročné knihomoly?

Vybrat