Karel Schulz byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest , který ho však proslavil až po jeho smrti. Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka. Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. Od roku 1922 počal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Karel Schulz řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1926 přerušil z finančních důvodů studia. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová byla manželkou spisovatele Josefa Topola . Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin . Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů a vedoucím redaktorem Národní politiky . Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o n...