Jaképak „odborné posouzení“? Proč dělat tanec mudrců kolem husího trusu. Jakoby hudební oddělení nemělo jiné, nesporně užitečnější starosti, než vyrábět „odborné posudky“ na to, co by mělo být na první pohled jasné každému zdravě myslícímu člověku, natož člověku marxisticky vzdělanému. Mohlo by se říci, že jde o pitominky, kdyby neměly poměrně jasné, průhledné politické pozadí – ale to se přece ví, co je Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR, čím se zabývá, ke komu se obrací a co ve skutečnosti sleduje. Lidem, kteří si denně kladou otázku, co užitečného udělat pro rozvoj socialistické kultury, kteří si lámou hlavu, jak např. zabezpečit dostatek papíru a tiskárenských kapacit pro tisk skutečně potřebných notovin a knih seriózně se hudbou zabývajících, je samozřejmě nepochopitelné, že v této zemi není v současnosti síla, která by činnost dnešního vedení Jazzové sekce uvedla urychleně v soulad s tím, o co nám v naší socialistické kultuře jde. Vždyť přece postupy podobných skupin jsou vždy stejné, a jsou proto dobře známé: nejdřív malé drápky – publikace míří toliko k úzce orientovaným odborným kruhům (kolik tisíc už jich dnes je?), je určena pouze pro „vnitřní potřebu“ (v nákladu možná větším než mnohá potřebná publikace) s tím, že pro jistotu se náležitě propaguje v oficiálních časopisech (správně vybranému – Mladý svět), postupně se z drápků stávají pořádné drápy, čekající na příležitost. Krize 68. let byla přece také pečlivě připravována řadu let a rostla zpočátku z podobných (někdy navlas stejných), malých, zdánlivě nevinných lumpárniček. Všichni tihleti hoši již dávno vědí, že prostor pro své pravé záměry musí budovat pomalu, trpělivě, důsledně, krok za krokem rozšiřovat – a to až do doby, kdy už žádná síla jim nezabrání v realizaci skutečných cílů.