Kateřina Tučková se narodila v roce 1980 v Brně. Vyrůstala v jihomoravské vesnici Moutnice, posléze v Kuřimi. Vystudovala gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a historii umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity . Během studií se nastěhovala do bytu v centru Brna, do míst, kterým se přezdívá brněnský Bronx, odkud byli v květnu 1945 vyhnáni němečtí obyvatelé v tzv. brněnském pochodu smrti. Toto zjištění ji inspirovalo k napsání románu Vyhnání Gerty Schnirch o dívce z místní česko-německé rodiny. Její knižní prvotinou byla novela Montespaniáda , ale teprve svou druhou knihou upoutala pozornost širší veřejnosti. Byla za ni nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého, nakonec však získala čtenářskou cenu Magnesia Litera . Ve své třetí knize nazvané Žítkovské bohyně se pak znovu zaměřila na českou historii. Zachytila v ní příběh výjimečného rodu léčitelek z oblasti Bílých Karpat, které přežily čarodějnické procesy, útlak církví i protektorátními úřady, aby byly nakonec zničeny bezohledností komunistického režimu. V letech 2006–2014 pokračovala Kateřina Tučková v doktorských studiích historie umění na Univerzitě Karlově v Praze. Během této doby vydala řadu odborných publikací z oblasti výtvarného umění: Transfer , Slovem i obrazem , nebo Normální malba a mnoho dalších. V řadě z nich propojuje své odborné zkušenosti s literární tvorbou – kniha Můj otec Kamil Lhoták je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima vlastního syna . Také publikace Na hraně příběhu – Sochy v ulicích a Fabrika – příběh textilních baronů z moravského Manchesteru vyšly jako libreta k výstavním projektům. Podle povídkových textů v první publikaci vystavěli umělci v rámci výs...