Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Arkadij Timofejevič Averčenko byl ruský spisovatel, humorista, satirik, dramatik a divadelní kritik. Narodil se v kupecké rodině. Nedokončil gymnázium a od patnácti let pracoval jako písař a úředník. V roce 1897 odjíždí pracovat do Donbasu a asi v roce 1900 do Charkova. Zde otiskl 31. října 1903 v novinách Jižní kraj svou první povídku Jak jsem pojistil život . V letech 1906-1907 přispíval do místních humoristických časopisů Štyk , Meč . V roce 1908 odjíždí do Petrohradu, kde se stal sekretářem časopisu Strekoza , který byl později přejmenován na Satirikon 1908–1913 a Nový Satirikon 1913–1918. Od roku 1913 byl pak jeho redaktorem. V letech 1910–1912 cestoval po Evropě s malíři Aleksejem Aleksandrovičem Radakovem a Nikolajem Vladimirovičem Remizovem. Z této cesty napsal knihu Výprava do západní Evropy satirikonovců: Južakina, Sanderse, Mifasova a Krysakova. Říjnovou revoluci nepřijal. V srpnu 1918 zastavili bolševici vydávání časopisu Nový Satirikon. Na podzim 1918 uprchl Averčenko na jih do Sevastopolu, kde se angažoval v novinách Приазовский край, Юг a Юг России proti bolševikům. 15. listopadu 1920 byl Sevastopol dobyt Rudou armádou. Averčenko odjel jednou z posledních lodí do Konstantinopole. V červnu 1922 přijel do Prahy, kde zůstal až do své smrti. V létě roku 1924 absolvoval oční operaci, po které mu lékaři zakázali pracovat. Začátkem roku 1925 byl hospitalizován se srdeční chorobou, které v březnu 1925 podlehl. Averčenkovu knihu Tucet nožů do zad revoluce četl Vladimir Iljič Lenin a spisovatele nazval „zuřivým psem, uboze vyjícím do plamenů Revoluce...“ Meduza Gordone, Falstaff, Foma Opiskin, Volk, Ave Na motivy Averčenkových děl napsal Jan Pišta divadelní hru Šalebné rozmary dam ...

Ruský básník, symbolista, překladatel a esejista.