Studoval na Státní knihovnické škole v Praze a na Filozofické fakultě UK. Do Univerzitní knihovny v Praze nastoupil v září 1942. Podílel se na přípravě bibliografie světové literatury o divadle. Stal se vedoucím předmětového katalogu. Byl však povolán na min. školství a osvěty – do odboru pro lidové knihovny. Podílel se na budování základů poválečného knihovnictví. Ve druhé polovině 40. let byl autorem knihovnických publikací: Knížka pro čtenáře , Knižní recenze a Knihovnické dílo Antonína Sovy . Byl redaktorem časopisu Knihovna. Angažoval se ve spolkovém životě. V r. 1945 byl jednatelem přípravného výboru Svazu českých knihovníků, v r. 1947 byl zvolen místopředsedou. V 50. letech přešel do oblasti nakladatelské činnosti, o knihovnictví se však zajímal celý život a spolupracoval s knihovníky. V edičním odboru min. informací a osvěty vedl postupně veškerou vydavatelskou činnost u nás. Byl ředitelem Nakladatelství ČSAV. Na začátku 60. let vyjížděl do zahraničí, snažil se prosazovat nové formy spolupráce se západními vydavateli, organizoval vydávání koedic. V r. 1963 se podílel na organizaci liblické konference o F. Kafkovi a v nakl. Akademia vydal sborník z této konference. V r. 1971 byl odvolán z funkce ředitele nakl. Akademia a pak působil jako tajemník Jednoty matematiků a fyziků. Ve volném čase se věnoval literární historii. Je ceněna jeho monografie Antonín Sova . Ještě v r. 1970 vyšla jeho publikace Otakar Březina, další práce však zůstaly nezveřejněny. I když byl již nemocen, přispěl padesátistránkovou statí Masaryk a literatura do třísvazkového Masarykova sborníku VII., který vyšel v samizdatu v r. 1980.