Bedřich Václavek byl český marxistický estetik, literární teoretik a kritik. Jako člen Devětsilu byl stoupenec poetismu. Rozpracoval směr socialistického realismu. Bedřich Václavek se narodil 10. ledna 1897 v Čáslavicích u Třebíče. Pocházel z chudé rodiny. Gymnázium vystudoval v Třebíčí. Poté studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Jeho učiteli byly přední osobnosti české literární vědy a folkloristiky: Zdeněk Nejedlý, Otokar Fischer, Čeněk Zíbrt a další. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom po většinu svých tvůrčích let jako knihovník Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci. Soustavně byl veřejně činný. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Ve dvacátých letech byl členem avantgardy sdružené v Devětsilu. Ve 30. letech působil v Levé frontě. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen, převezen do koncentračního tábora v Osvětimi a 5. března 1943 pravděpodobně usmrcen injekcí. Dnes je po něm pojmenována jedna z kolejí Univerzity Palackého v Olomouci a ulice v Třebíči, v Olomouci a v Praze-Dejvicích. První Václavkovou knihou je soubor statí o jeho současnících Od umění k tvorbě . Další byla historická monografie Poezie v rozpacích . Třetí nejdůležitější knihou byla Česká literatura 20. století . Jeho dílu projevila úctu Filozofická fakulta MU v Brně, která ho posmrtně jmenovala docentem pro obor novější české literatury.