František Nepil byl český spisovatel. Po maturitě na obchodní akademii se stal propagačním referentem. V této době pracoval i jako textař. Od šedesátých let publikoval mj. v časopisech Plamen, Literární noviny, Dikobraz, Kmen či Tvorba. Od roku 1969 pracoval v redakci vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Dlouhá léta působil jako autor a osobitý vypravěč celoročních cyklů minifejetonů. Od roku 1972 byl spisovatelem na volné noze. V březnu 1995 přednesl na výstavě T.G. Masaryk, člověk a umění, kterou uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí v Praze na Národní třídě, poutavé a výborně připravené přednášky "Masarykovy cesty světem" a o "Generálovi Hasalovi-Nižborském". Masarykovy cesty doložil i vhodně vypracovanou speciální mapou. Zajímavé bylo tehdy i jeho vyprávění o osudech památek na prezidenta Masaryka na Křivoklátsku a v okolí jeho rodného Hýskova, kam se dokonce dostal TGM z Lán i na koni. Byl velkým obdivovatelem a příznivcem sportu a konkrétně pražské Sparty. Jeho dílo bylo populární i díky jeho ranním rozhlasovým vystoupením. Kromě této tvorby je autorem řady scénářů a televizních pohádek.

Jan Cimický je český psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scenárista. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Až do roku 1996 pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl v letech 1981–1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. V roce 1996 si otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna. Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury , členem Obce spisovatelů, členem Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a také francouzské psychiatrické společnosti . Na Českém rozhlasu Dvojka moderuje v pátek pořad Noční Mikrofórum. Jeho próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou - např. Případy doktora Dvořáka , Poslední zastávka smrt , Klíč k pachateli , Gang smrtících snů , Rána z milosti , Dívka z přehrady , Oddychový čas , Popraviště v parku , Vražedná past , nebo Diagnóza: Náhlá smrt . Problematikou stáří, generačních vztahů, morální lability a kriminality mládeže se autor zabýval v psychologické novele Poslední návrat a v románové reportáži Útěk do klece . V povídkové sbírce Podivný host se zaměřil na sociální a psychologické problémy české společnosti po roce 1990. Vydal několik sbírek vlastní poezie – Psychoterapie slov , Stopami dláždění , Lásko šílená , Rákosová flétna , Pro Tebe, má lásko a Ty a já . Je také autorem publikací pro veřejnost ze své odborné problematiky – Neznáme my se odněkud? , Našinec v ohrožení , Psychiatr v kapse , Minimum o stresu . Vydal též knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak a cestopis Nefritový drak . Překládá díla francouzských dramatiků a básníků (např. Jacques Prév...

Július Satinský byl slovenský herec, komik, dramatik, spisovatel a autor literatury pro děti. Július Satinský se narodil a celé dětství prožil v Bratislavě. Jeho rodina zde bydlela v Dunajské ulici. K Bratislavě měl velmi blízký vztah. Ovládal mnoho cizích jazyků. Herecké sklony se u něj projevovaly už v mladém věku a v roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Později vystudoval pedagogiku na střední pedagogické škole, profesi učitele však nikdy nevykonával. Jeho velkou touhou bylo herectví, na jehož studium nebyl přijat. Na Vysoké škole múzických umění studoval v letech 1962–1966 dramaturgii a jako dramaturg v letech 1964–1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě. Od roku 1959 spolu s Milanem Lasicou vystupovali jako komická dvojice v autorských pořadech. Účinkovali v Tatra revue a v Divadelnom štúdiu . Po roce 1968, v období normalizace, naráželi i s partnerem Milanem Lasicou na množství překážek a po zákazu činnosti na Slovensku působili dva roky v moravském divadle Večerní Brno a v letech 1972–1978 v operetě Nové scény v Bratislavě. V roce 1978 přestoupil do činohry Nové scény. Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, je též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu, oblíbených knih pro děti. Byl také přispěvatelem do mnoha novin a časopisů. Snad nejpopulárnější byl kabaretní program Ktosi je za dverami, ve kterém vystupoval společně s Milanem Lasicou. Spolu tu glosovali aktuální témata. Jeho první manželkou byla členka Baletu Slovenského národního divadla, tanečnice Lúčnice a překladatelka z angličtiny a španělštiny Oľga Lajdová. V roce 1985 zemřela – utonula při koupání v Karibském moři na Amerických Panenských ostrovech, kde je také pohřbena. Se svou druhou manželkou MUDr. Vierou Satinskou ...