Jiří Jeníček byl český fotograf a filmař. Je též autorem teoretických textů z obou oblastí. K fotografování se dostal po první světové válce, jíž se zúčastnil jako voják. Od roku 1936 byl členem fotografické sekce SVU Mánes, posléze Svazu čs. výtvarných umělců. V letech 1936 — 1938 točil krátké filmy pro armádu. Fotografii považoval za prostředek zachycení skutečného života. Tento názor také propagoval na československé umělecké scéně. Narodil se v rodině hostinského Jeníčka 8. března 1895 v Berouně. V mládí hrál na housle a na klavír, po maturitě se chtěl věnovat hudební vědě a estetice. Navštěvoval přednášky mj. Otakara Zicha. V roce 1916 však musel jít bojovat. Po skončení války již z finančních důvodů nemohl pokračovat ve studiích, a tak se rozhodl stát se vojákem z povolání. Právě během této doby se dostal k fotografování. Jako jeho první práce byly otištěny dvě krajinářské fotografie . Ve dnech 9. až 27. března roku 1928 se konal 1. mezinárodní fotografický salon v Praze; ze zahraničních účastníků jmenujme například Hugo Erfurtha, Maxe Fiedlera nebo Maxe Thorka, z československých fotografů se zúčastnili např. Ladislav Koželuh, Jaroslav Krupka a další. Jeníček se také zapojil, ale nebyl s konzervativním, piktoralistickým duchem výstavy příliš spokojen. Vystoupil též proti konstruktivismu, který považoval za nepravou cestu vpřed. Ve třicátých letech byl velmi aktivní jako teoretik, snažil se seznamovat tuzemskou scénu s novými trendy, kritizoval tradicionalismus. V jeho textech i fotografiích se mísily prvky reportáže a nové věcnosti. Kvůli svému pevnému postoji se často dostával do střetů s vlivnými funkcionáři Klubu přátel amatérské fotografie, kterého byl členem. V únoru 1932 se jeho práce objevily na výstavě Moderní duch ve fotografii v Londýně. Spolu s dalšími českými umělci, jako byli František Drtikol nebo Josef Sudek, zde úspěšně reprezentoval. Ze 151 vyst...