Alois Adlof , jeden z nejvýznamnějších kazatelů Svobodné reformované církve a Jednoty českobratrské. První předseda církve, teolog, redaktor časopisů Betanie, Mladý křesťan, Mír, Světlo a Českobratrská rodina. Dále byl hlavním editorem prvního vydání Křesťanského kancionálu a také autorem překladů mnoha kancionálových písní a protestantských děl z angličtiny. Narodil se 16. srpna 1861 v Hořicích v Podkrkonoší v chudé a početné katolické rodině. Ve třech letech osiřel po otci. Byl horlivým ministrantem. Katolická farní knihovna byla pro něho vždy otevřená a přečetl proto velké množství knih historických, apologetických i liturgických. Záhy se dostal i k protestantské literatuře a pouštěl se do vášnivých diskuzí s evangelickými faráři. Postupně ale přešel z katolické pozice na opačnou stranu. Tento zápas završil ve 14. roce věku výstupem z římskokatolické církve. Dospívající Adlof rád káral lidi, kteří smekli nebo se pokřižovali pod sochou, spatřoval v tom porušování Desatera. Po sporech s katechetou přestal navštěvovat tehdy povinné hodiny náboženství. Celý incident musel nakonec urovnat hradecký zemský hejtman při jedné ze svých návštěv Hořic. V r. 1875 se seznámil s jedním ze zakladatelů Svobodné církve reformované, americkým misionářem E. A. Adamsem, který mu umožnil studium na bratrské škole v Gnadenfrei ve Slezsku. V roce 1879 se vrátil do Prahy, kde pokračoval na vyšším gymnáziu. Zde se kvůli věroučným sporům s katechetou opět rozhodl nedocházet na hodiny náboženství. Byl proto vyloučen ze školy, ale na základě odvolání k ministerstvu školství mohl studium dokončit na německém gymnáziu. Po studiu na teologických seminářích v Basileji, Edinburghu a Lipsku se r. 1886 vrátil do Prahy. Zde se stal pomocným kazatelem a dne 1. září 1888 byl ordinován jako pražský kazatel Svobodné církve reformované. V roce 1888 se stal tajemníkem Křesťanského spolku mladíků, české organizace ideově spřízněné s Young Men's Christian...