Jiří Gaisler byl český zoolog. V průběhu let vykonal množství cest při nichž se věnoval výzkumu v oboru zoologie a také přednáškám. Narodil se v Praze, ale celé dětství prožil v Hradci Králové, kde byl jeho otec dětským lékařem. Po absolvování místního gymnázia byl přijat do Prahy na biologickou fakultu Univerzity Karlovy. Zde promoval v roce 1957 v oboru zoologie. V říjnu téhož roku nastoupil na místo aspiranta do Laboratoře pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně. Zde v roce 1961 úspěšně obhájil disertační práci v oboru zoologie obratlovců. Od roku 1969 působil jako odborný asistent katedry zoologie a antropologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně . Zde byl posléze jmenován docentem a profesorem . V roce 1992 mu byl udělen titul doktor věd. V rámci své profese se zúčastnil řady zahraničních cest. V roce 1962 byl členem expedice do Bulharska, o několik let později působil v Afghánistánu, v roce 1969 následovala expedice do Egypta, v roce 1980 byl na expedici v SSSR, v období let 1981–1983 působil jako expert v Alžírsku a v roce 1988 byl na stáži v USA. Pracoval v různých vědeckých společnostech a byl prvním předsedou České společnosti pro ochranu netopýrů založené v roce 1991. V roce 2004 po něm byl pojmenován netopýr Plecotus teneriffae gaisleri – netopýr středozemský. Společensky významná činnost profesora Gaislera byla ohodnocena udělením Ceny města Brna za rok 1999 v oboru přírodních věd. Jeho specializací během celé vědecké kariéry byli netopýři. Seznam jeho prací týkajících se netopýrů je uveden v publikaci A tribute to bats. Do povědomí veřejnosti se zapsal množstvím populárních přednášek i několika pořady v televizi. Kromě prací o netopýrech je autorem nebo spoluautorem několika monografií – za všechny lze uvést Savci s klíčem k určování našich savců, přeloženou do několika světových jazyků, Zoologii obratlovců nebo jeho p...

Narozen 1941 v Praze. Doc. RNDr., CSc., zoolog, zaměřen na drobné savce a deratizaci .

Jaroslav Pelikan byl americký teolog a historik, profesor Yaleovy univerzity, který se věnoval hlavně dějinám křesťanské tradice a křesťanských církví. Pocházel ze slovenské rodiny luteránských pastorů, vystudoval teologii a roku 1946 promoval na University of Chicago. Téhož roku se oženil s P. S. Buricovou a měli pak spolu tři děti. V letech 1949–1953 přednášel na univerzitě v Indianě, od roku 1953 v Chicagu a od roku 1962 na Yaleově univerzitě. V letech 1973–1978 byl děkanem historické fakulty, Roku 1998 konvertoval k Americké pravoslavné církvi a v dopise svému sboru vysvětlil, že je to přirozené vyústění jeho celoživotní práce a zájmu o křesťanské tradice. Pelikan se podílel na vydávání patristických spisů , spisů Erasma Rotterdamského, na novém překladu spisů Martina Luthera a byl redaktorem náboženské části Encyclopædia Britannica. Jako historik se zabýval křesťanskou tradicí a kladl důraz na její souvislost. Jeho první kniha, "Od Luthera po Kierkegaarda", je věnována vývoji protestantismu a v letech 1971–1989 vydal monumentální pětisvazkové dílo "Křesťanská tradice. Dějiny a vývoj učení" – moderní protějšek k Dějinám dogmatu německého historika Adolfa Harnacka, který byl jeho vědeckým vzorem. Od Harnacka se však liší tím, že křesťanské učení vzniká podle něho z modlitby a bohoslužby a ne naopak. Tím je daleko bližší východní, pravoslavné tradici, které také připisuje mnohem větší význam. Zatímco Harnack vysvětluje vývoj učení hlavně filosofickými a politickými vlivy, Pelikan zdůrazňuje význam výkladu Bible. Věnoval se také posvátným knihám jiných náboženství – Koránu, Rgvédu a Dhammapadě. Jeho dílo je tak výrazně ekumenické a oceňují je nejen protestanti, ale také katolíci a pravoslavní. Druhý svazek jeho "Křesťanské tradice" je považován za nejobsáhlejší dějiny výc...