Hermann Hesse byl německo-švýcarský prozaik, básník a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1946. Hermann Hesse se narodil ve švábském městečku Calw. Jeho otec přišel do Německa z Estonska roku 1873, matka a další příbuzní z její strany působili po léta jako křesťanští misionáři v Indii. Rodina předpokládala, že stejná bude i Hermannova životní dráha. Roku 1891 vstoupil Hesse do evangelického semináře v Maulbronnu. Opustil jej však již po půl roce a následující pobyt na gymnáziu v Cannstattu trval sotva rok. Jeho rodina se tak konečně smířila s tím, že z jeho studií nic nebude, a dala ho roku 1893 do učení na knihkupce v Esslingenu, Roku 1894 se stal zámečnickým učněm v Calwu v továrně na věžní hodiny a od roku 1895 se vrátil k povolání knihkupce. Přitom byl pilným samoukem, studoval klasické jazyky a dějiny evropské a orientální kultury. Roku 1899 se odstěhoval do Basileje, našel si nenáročné místo v knihkupectví a přitom psal – zpočátku lyrickou poezii, např. Romantické písně. Díky úspěchu prvního románu, romantického příběhu Peter Camenzind , si mohl po pěti letech dovolit knihkupectví opustit. Usadil se v Gaienhofenu na břehu Bodamského jezera a oženil se s šestatřicetiletou fotografkou Marií Bernoulliovou, se kterou měl tři syny. Zde také napsal svůj druhý román V soukolí, uveřejněný roku 1906, ve kterém shrnul traumata svého dětství a puberty. V roce 1911 se mu splnil dávný sen – podnikl cestu do Indie a do Indonésie. Cesta však neznamenala pro Hesseho žádné ztotožnění s východním světem. Hesse si spíše uvědomil, že je jako člověk Západu odlišný a že pro něj příslovečné světlo z Východu není řešením, protože ho musí hledat v sobě. Po návratu z cesty se Hesse s rodinou usadil roku 1912 v Bernu, což byl počátek jeho trvalého pobytu ve Švýcarsku. V té době napsal dva do značné míry autobiografické romány o umělcích Gertruda a Panský dům a povídkov...

Vratislav Jiljí Slezák byl český germanista, polonista a literární překladatel z němčiny, jenž se stal v roce 2013 s přihlédnutím ke své celoživotní práci a překladům Hermanna Hesseho laureátem Státní ceny za překladatelské dílo. V roce 2017 byl pak společně s českým anglistou a překladatelem Radoslavem Nenadálem uveden do síně slávy české Obce překladatelů. V 50. letech 20. století vystudoval germanistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, svoje studia završil úspěšně roku 1969/1970 malým doktorátem . V následujících letech byl zaměstnán na ministerstvu kultury ČR či jako vysokoškolský učitel cizích jazyků v Teologickém konviktu v Litoměřicích a na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze etc.. Dle Národní knihovny České republiky je – k roku 2017 – autorem několika desítek literárních překladů z německého jazyka. Mezi literáty, které úspěšně převedl do češtiny, patří výběrově: Thomas Mann , Hermann Hesse, Heinrich Böll, Friedrich Dürrenmatt, Alfred Döblin, Peter Handke, Joseph Ratzinger aj. Do němčiny zase naopak převedl teologicky zaměřenou knihu českého filosofa a teologa Tomáše Halíka , a to pod názvem Geduld mit Gott: Die Geschichte von Zachäus heute. Od roku 1946 byl členem skautského oddílu Dvojka, vedeného Jaroslavem Foglarem. Jeho skautská přezdívka byla „Vráťa“. V rozhovoru s redaktorem Milošem Szabo uvedl pro Katolický týdeník o německém jazyce následující: „Když jsem se po maturitě rozhodl studovat právě němčinu, nebylo to jednoduché: v poválečné době přetrvával značný odpor vůči všemu německému, i když žádný jazyk nemůže přece nést vinu na tom, je-li zneužíván k nekalým cílům a prohlášením. Přesto mě jako rodilého Čecha lákalo právě to, co k nám Čechům historicky vždycky patřilo, a tím byla v našich zemích dvojjazyčnost: hlásím se k to...