Nový román Františka Křeliny je kniha jasná, mladá, plápolavá, a to pro neúchylnou čistotu a nesmiřitelnou věrnost své mladičké hrdinky. V ní autor ztělesnil češství bojující, hlas neporažené armády, k jejímuž odkazu se i ona hlásí, v její krásné bytosti jsou oslaveny nikoli pouze utrpení, ale především aktivní, hrdinské i dobrodružné složky českých válečných osudů. V tom smyslu je Křelinův nový román dílo razící směr, dílo, které uzavírá v naší současné literatuře období knih reportážních: oslavuje nikoliv utrpení, ale dychtivost života, odvahu, jarost. Spojuje motiv dívčího živlu s motivem odvážných mužů, kteří bojovali. Je to kniha radostná, v jejíchž spodních tónech zaznívá stále a stále žal lidství zmučeného, hrozná vina těch, kteří „odlidštili smrt“. Na jejích stránkách ožívá celá galerie postav, osudů, charakterů, postižených nejednou polemickým výpadem, ožívají prohlídky, kontroly, ba i kuratorium, ale naproti tomu se čtou scény vskutku monumentální, v nichž se srážejí síly rozběsněného světa, scény metafysicky důsažné. V tomto rozpětí a v tomto vnitřním napětí poznáváte autora, jejž Šalda označil za rozeného epika, jemuž děj a figura znamená též příležitost, aby vyjádřil sebe a své viděni světa. Je to román v podstatě studentský; ale také román venkovský; román vojáků neporažené armády, ale naproti tomu román duchovního vítězství nad marasmem a ochablostí; román s jasnou i přehlednou osnovou, která z něho činí četbu vskutku lidovou, a přece v jeho základech je vstaven sen, stavební materiál nejjemnější; výjevy groteskní, ba humorné jako protiklad celkovému ladění, které vyzdvihuje hrdinství, věrnost, nesmiřitelnost. Kniha dívčího mládi, takový je podtitul románu, kniha silná, neslevující nic ze záměrů uměleckých, mladá svým duchem, svým jasem, svou dobrodružností a aktivností, která rozezní tvořivé sily mládeže a z níž se budou radovat čtenáři nejnáročnější.