Vilém Mathesius byl český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. V té době mu také zemřela žena, která byla pro něj velkou psychickou i intelektuální oporou. Vilém však v této těžké životní situaci nerezignoval, ale soustavně pracoval dál, publikoval, přednášel na univerzitě a vychovával žáky, organizoval vědeckou práci na mezinárodní úrovni a přitom se ještě zajímal o český kulturní život a psal k němu nabádavé komentáře, redigoval časopisy a sborníky . Jan Mukařovský o něm řekl: „Neznal podléhání, znal jen přemáhání a činnost, odvahu vůči úkolům“. Potvrzují to i názvy dvou knížek úvah tohoto těžce zkoušeného muže: Kulturní aktivismus a Možnosti, které čekají. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako "Kroužeček". Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku. Byl představitelem české strukturální lingvistiky. Zabýval se především gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou.