Eduard Friedrich Mörike byl německý romantický básník, prozaik a překladatel, vrcholný představitel tzv. švábské romantiky. Jeho tíhnutí k harmonii je někdy označováno za literární biedermeier. Eduard Mörike pocházel z lékařské rodiny, do které se narodil jako sedmé dítě. Po maturitě na stuttgartském gymnáziu vystudoval v letech 1822 až 1826 teologii v Tübingenu. Působil pak jako evangelický farář na různých místech ve Württembersku a od roku 1834 devět let v Cleversulzbachu poblíž Weinsbergu. Roku 1843 se pro nemoc místa vzdal a žil v soukromí v Mergentheimu. Od roku 1851 působil jako profesor literatury na Kateřinském ústavu ve Stuttgartu a roku 1866 odešel do výslužby. Zemřel roku 1875 a je pohřben na hřbitově Pragfriedhof ve Stuttgartu. Za svého života vešel Mörike ve známost díky své poetické novele Mozartova cesta do Prahy , dnes je však ceněn jako jeden z nejvýznamnějších německých básníků 19. století. Díky své uzavřené povaze se vyhýbal společenským stykům, což zvýšilo jeho vnímavost pro přírodu a lidové cítění. Proto je jeho přírodní, reflexivní i milostná lyrika vyznačující se čistou citovou intonací a smyslovou svěžestí považována za dokonalou. Jeho básnické modlitby, zbavené programové ideovosti, dekorativnosti i rétoriky, jsou směsí radosti a stesku a zamýšlejí se nad podstatou bytí. Mörike psal rovněž básně výpravné i dramatické. Rovněž dovedl vynikajícím způsobem zachytit postavy lidové fantazie ve svých pohádkách. Skvěle ovládal též klasické básnické formy a hexametr. Působil také jako překladatel. Uspořádal a přeložil výbor antických řeckých a římských básní pod názvem Klasická antologie , S Friedrichem Notterem vydal roku 1856 překlady bukolických básní Theokrita, Bióna ze Smyrny a Moscha a roku 1864 přeložil básnické dílo Anakreóntovo ....

Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové , české spisovatelky a překladatelky. Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš . Bratr, JUDr. Josef Hrubeš , byl za okupace popraven. V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum , na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university. Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947. Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení. Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou. Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově. Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví. Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd. Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří : Obdiv k dílu Marie Kornelové se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.