Jedné podzimní noci zemře Molchovi žena a on, který ji při jejím dlouhém boji s rakovinou doprovázel a byl jí zdravotní sestrou i perfektním otcem jejich tří dětí, teď zůstává sám. Musí se vyrovnat s předčasným tragickým odloučením, nedořečením jejich vztahu, zároveň si uvědomuje, že je v tuto chvíli vržen do stavu svobody, s níž už nepočítal. Příběh je rytmizován pěti ročními obdobími, během nichž Molcho prochází jednak postupnými fázemi odžívání prožitého traumatu, jednak pěti marnými pokusy o navázání nového vztahu. Ty však vždy znovu ovlivní jeho neuzavřený vztah k manželce. To vše uprostřed barvité izraelské společnosti i na cestách po západní a střední Evropě dosud rozdělené železnou oponou. Ta se, ztělesněna Berlínskou zdí, stává jakýmsi středem románu. Zde chce Molcho najít stopu minulého života své ženy a její matky, která se zde narodila, zde ale také ztrácí poslední z těch, s nimiž chtěl zkusit restart. Jeho návrat pak uzavírá další bolestná smrt, která jej však možná definitivně osvobodí... Molchův život je a zůstává vnějškově obyčejný, nedramatický, čtenář s ním však v detailní psychologické drobnokresbě spoluprožívá niterný zápas o možnost sdílení, něhy a zároveň o svobodu. Pro českého čtenáře je navíc zajímavá i jakási sociologická sonda do izraelské společnosti - od lidí, které zasáhl holocaust přes aškenazké předválečné přistěhovalce a utečence ze Sovětského svazu po komunity orientálních Židů a Sefardů.