Oldřich Jelínek je český malíř, grafik, ilustrátor a spolupracovník filmu. Je autorem několika filmových plakátů. Spolupracoval a také byl s Adolfem Bornem žákem prof. Antonína Pelce na AVU. Profesor Pelc ho označil za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Má podobný styl jako Born, se kterým tvořili společné ilustrace. Spolu ilustrovali například dílo Andreje Sergejeviče Někrasova Dobrodružství kapitána Žvanilkina. Na začátku kariéry přispívali s Bornem do řady časopisů – mj. ABC, Dikobraz, Pionýr atd., od konce 50. let 20. století i do Rudého práva. Dostal celou řadu cen z mezinárodních knižních festivalů. Jeho styl je precizní a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří opravdu ke světové špičce. Počátkem 80. let emigroval do SRN , kde dodnes tvoří a žije. V Československu mu komunistický režim nebyl nakloněn, protože jeho karikatury a vtipy byly kritické ke komunismu. Režim se dokonce snažil ovlivnit vydavatele v SRN, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali všem svým autorům u nás spolupracovat s konkrétním vydavatelem, který by toto porušil. Proslavil se ilustracemi knih a karikaturami pro časopis Computer Woche. V roce 2017 se Oldřich Jelínek rozhodl věnovat většinu svých děl ze svého mnichovského atelieru Galerii výtvarného umění Havlíčkův Brod. Asi 110 obrazů věnoval podle svých slov proto, aby se na něj doma nezapomnělo. V posledních letech žije u své přítelkyně v Praze.

František Kubka byl český novinář, prozaik, básník, germanista a překladatel. František Kubka se narodil na pražském Žižkově v rodině úředníka, c. k. finančního asistenta Františka Kubky a jeho ženy Anny, rozené Fingerové. Na Žižkově také maturoval na gymnáziu. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, ale po začátku první světové války musel narukovat a v roce 1915 byl na ruské frontě zajat. Od prosince 1918 do dubna 1920 byl vojákem československých legií v hodnosti vojín. S legiemi prošel od Irkutska na Dálný východ. V Rusku se též oženil. Do Československa se František Kubka navrátil až v květnu 1921. Na konci téhož roku dokončil studia a získal doktorát na filozofické fakultě. Po návratu se uchytil jako sekretář v nábožensko-výchovné organizaci YMCA, čímž navázal na své zaměstnání u téže organizace na Dálném východě. V listu Prager Presse, což byl vládní deník tištěný německy, pracoval od roku 1927 v redakci pro zahraniční politiku. V rámci své profese často cestoval po východní i západní Evropě. Od roku 1937 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí, to však bylo po vzniku Protektorátu zrušeno. Patřil též do skupiny tzv. Pátečníků, kteří se scházeli u Karla Čapka. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali. Na přelomu let 1939 a 1940 byl internován v Berlíně. Po dobu války byl pracovníkem ministerstva školství, po obnovení Československa pracoval na ministerstvu informací. V letech 1946–1949 byl činný jako vyslanec v Bulharsku. V březnu 1948 byl v rámci očisty ministerstva zahraničí zařazen jako: "Zahraničí: Na dovolenou s čekatelným, s případným propuštěním ze státních služeb". Od roku 1949 se František Kubka stal spisovatelem z povolání. V roce 1954 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. František Kubka zemřel 7. ledna 1969 v Praze. V některých ...