Mlhobřehy, to je vlastně obrazné básnické pojmenování Chevallierova rodného města Lyonu. Je to stejně jako Zvonokosy „rozlehlá satira, robustní a přiléhavá, obraz lidských mravů, zkarikovaný, ale přesný“, jak napsal francouzský kritik A. Billy ve své recenzi Zvonokosů. Výchozím bodem této historie, která se stala v Lyonu, je „šť avnatý exemplář ženy“, totiž prostitutky Loulou Bicheové, zatímco „středem“ je mondénní novinář a diplomat Gael Chimney d’Oro, který na sklonku svého života píše své paměti, jež jsou zároveň kronikou Lyonu-Mlhobřehů našeho století. G. Chevallier napsal tuto svou knihu na sklonku svého života, kdy jeho paměť byla bohatou pokladnicí životních i uměleckých zkušeností, poznatků ze studia umění, literatury, historie, politiky a filosofie. Toto bohatství plně uplatnil při psaní Mlhobřehů, z nichž vytvořil „fresku lyonské společnosti“ a do nichž zařadil i „portréty lidí“ uvedených sice pod falešným jménem, ale přece jen leckdy identifikovatelných autorovými současníky. Stejně jako vypravěč Gael Chimney také autor nechal „běžet své pero zcela volně s jediným záměrem: být jasný a zajímavý“ a se snahou postihnout „pravdu života“. Autor rozehrál při psaní této své knihy celou škálu svého uměleckého talentu - počínaje satirickou schopností „propíchnout“ nabubřelé lidi jak „nafouklé měchy“, vystihnout charakteristické rysy jejich zevnějšku i nitra, mj. i prostřednictvím živých a vtipných dialogů, ukázat, že to „jsou podmínky, které utvářejí lidi“ - a konečně malbou hmotného prostředí, v němž jeho postavy a postavičky žijí, malbou často realistickou a občas i poetickou. Mlhobřehy jsou i vyznáním lásky k životu a ke všemu, co život krášlí, jsou proto i chvalozpěvem na lásku a na mír, bez něhož šťastný život není možný.