Johann Heinrich Daniel Zschokke byl německo-švýcarský prozaik, dramatik, teolog, pedagog a úředník. Byl synem zámožného soukeníka a po předčasné smrti svých rodičů byl vychováván strýcem. Vzděláván byl nejprve v místní klášterní škole a pak studoval ve svém rodišti na gymnáziu. Roku 1788 ve svých sedmnácti letech ze školy utekl a nějaký čas se potuloval s kočovnými herci jako jejich dramatik. Roku 1790 začal studovat na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou teologii, filosofii, dějiny a právo. Krátce působil jako farář v Magdeburgu, ale pak se vrátil do Frankfurtu nad Odrou a zde na univerzitě získal roku 1792 titul soukromého docenta . V té době také roku 1793 napsal svůj loupežnický román Abällino, der grosse Bandit , který roku 1795 zdramatizoval a který jej proslavil. Roku 1795 se vydal na vzdělávací cestu po Německu ,Švýcarsku, Francii a Itálii. Protože jej pruská vláda odmítla učinit řádným profesorem, usadil se pak roku 1796 ve Švýcarsku, kde řídil vzdělávací instituci na zámku Reichenau. Od roku 1798 působil v různých kantonech jako významný úředník švýcarské vlády a hodně se věnoval zájmům chudších vrstev komunity, vzdělávací problematice i reorganizaci lesnictví. Propagoval vytvoření občanské společnosti a v Aarau založil zedenáčkou lóži. Roku 1805 se oženil s dcerou švýcarského teologa Jakoba Nüsperliho Annou Elisabeth, se kterou měl jedenáct synů a jednu dceru. Z veřejného života odešel roku 1843. Zemřel ve svém venkovském domku Blumenhalde v Aarau, ve kterém žil s rodinou od roku 1818. Jeho tvorba byla nejprve ovlivněna hrůzostrašnými a rytířskými tématy, na jejichž základě psal své lidové romány i dramata. V jeho následujících historických prózách se projevoval vliv Waltera Scotta. Později se v jeho díle projevily osvícenské tendence a úsilí o výchovné působení rozvinutím myšlenek edukačního reformátora Johanna Heinricha Pest...