Jaromír Pelc je český básník 70. – 80. let dvacátého století, autor parafrází rockové poezie , knih o Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, o výtvarném umění , editor . Jeho básně zhudebnil a zpívá Vladimír Mišík. Maturoval v roce 1970 na gymnáziu v Praze-Žižkově. Poté v letech 1970–1972 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy a současně působil v redakci týdeníku Svět práce. Studium nedokončil . Od roku 1982 studoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ obor moderní dějiny. Toto studium zakončil diplomovou prací Boj proti fašismu v letech 1933–1938 a kulturní fronta, doktorský titul získal v roce 1989. V letech 1972–1986 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor přílohy LUK a literární přílohy Kmen. V letech 1987–1990 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. V letech 1990–1991 spoluvydával literárně-erotickou revue Sextant. V roce 1991 se stal majitelem Nakladatelství Niké, které vydávalo například časopis Rodinný lékař , fotografické publikace, ale také četné bibliofilské tisky. V poslední době se výhradně věnuje modernímu českému výtvarnému umění. S využitím archivů i sbírek, převážně vlastních, pořádá tematické výstavy v ČR a USA. Od roku 1993 byl souběžně také šéfredaktorem časopisu o nadacích a neziskovém sektoru Grant a předsedou představenstva i ředitelem akciové společnosti Questor, zabývající se organizací a správou neziskových institucí v ČR .

Narozen 8. 9. 1948 v Cejřově u Chrudimi, zemřel 2. 10. 2018 v Praze. Básník, šéfredaktor v několika nakladatelstvích, majitel nakladatelství Český klub.

Petr Cincibuch je český básník a prozaik. Cincibuch maturoval roku 1960 na jedenáctileté střední škole v Praze ve Vršovicích a poté absolvoval dvouleté odborné učiliště spojů. Po skončení vojenské služby pracoval od roku 1964 jako spojový technik Městské telekomunikační správy v Praze, zároveň spolupracoval s literárním a uměleckým časopisem Divoké víno a od roku 1969 byl jeho odpovědným redaktorem . Poté Cincibuch prošel celou řadou zaměstnání, byl například řidičem sanitky, topičem nebo kaskadérem Autorodea. Pracoval také jako vedoucí tiskový referent Filmovém studiu Barrandov, dále jako redaktor v nakladatelství Avicenum, v Literárním měsíčníku a v Literární revui. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem časopisu A–Almanach autorů, v letech 1995–1998 časopisu Dotyk a od roku 2000 je šéfredaktorem časopisu Sanquis. Jeho velkou zálibou je automobilismus a především historické automobily. Jako básník Cincibuch debutoval v roce 1964 v časopise Divoké víno a publikoval i v dalších časopisech a novinách. Svou první básnickou sbírku vydal v roce 1969. Zpočátku vystupoval jako autor milostné a přírodní lyriky, později se vřadil do proudu civilizační poezie. Je jednak autorem veršů vyjadřujících společenskou odpovědnost, jednak básní okouzlených automobilovým sportem, který zná z vlastní zkušenosti.