Jean-Paul Sartre IPA byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem, a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922–1924 byl v přípravné třídě na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933–1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde s...

Vladimír Zeman byl český politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanskou demokratickou stranu, od 90. let senátor za ODS, později za Unii svobody. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1964 se oženil. S manželkou Ludmilou rozenou Váňovou měli dva syny. Vystudoval Vysokou školu dopravní . Před rokem 1989 pracoval u Československých státních drah na různých technických a správních pozicích. V letech 1965–1974 působil na traťové distanci ČSD v Kolíně. Do politiky vstoupil po sametové revoluci, kdy patřil mezi předáky Občanského fóra v Kolíně. Působil pak jako předseda Okresního národního výboru, později Okresního úřadu, v Kolíně. Po rozkladu OF přešel do ODS. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V období let 1992–1996 byl náměstkem ministra vnitra. V pozici náměstka řídil civilněsprávní úsek a Hasičský záchranný sbor České republiky. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za senátní obvod č. 26 – Praha 2, coby kandidát ODS. Získal přes 53 % hlasů a mandát nabyl již v 1. kole. Během rozkolu v ODS na přelomu let 1997-1998 vstoupil do Unie svobody, za kterou ve volbách v roce 2000 obhajoval svůj mandát . V 1. kole získal 31 % hlasů a skončil na druhém místě, v 2. kole ho porazila a senátorkou se stala Daniela Filipiová z ODS. Od roku 2001 byl ředitelem odboru pro místní správu na ministerstvu vnitra. Od 1. září 2002 pracoval jako náměstek ministra vnitra Stanislava Grosse pro sociální oblast a archivnictví. Na ministerstvu se udržel i později. Za Ivana La...

Narozen 23.11.1931 v Plzni. Filozof, zaměřen na problematiku existence člověka, filozofii dějin aj. Publikace v oboru.