Georges Joseph Christian Simenon byl belgický spisovatel detektivních a psychologických románů. Tvůrce komisaře Maigreta. Kvůli otcově vážné nemoci nedokončil středoškolská studia a začal pracovat jako cukrářský učeň, příručí v knihkupectví a v 16 letech jako novinář v místních novinách. V roce 1923 odešel do Paříže, kde začal psát do deníku Le Matin. Deset let zde psal pod různými pseudonymy velké množství sešitových románů. V Paříži ho v jeho další literární činnosti velmi ovlivnila francouzská spisovatelka společenských románů S. G. Colettová. Nejprve psal psychologické romány, později v roce 1930 začal psát také detektivní romány s hlavní postavou komisaře Maigreta. Často cestoval, po válce žil v Kanadě a v USA, ve Francii a ve Švýcarsku. Napsal více než 200 románů a 150 kratších povídek. Jeho romány byly překládány do mnoha jazyků světa a desítky z nich byly zfilmovány. Pouze postavu komisaře Maigreta ztvárnilo po celém světě postupně nejméně 29 filmových a televizních herců, tři z nich ve třech rozsáhlých televizních seriálech, snad nejznámější z nich byl francouzský herec Jean Gabin, který si tuto postavu zahrál ve třech celovečerních hraných filmech.

Raymond Thornton Chandler byl americký autor detektivních románů, povídek a scénářů, nejvýznamnější zástupce tzv. hard-boiled fiction . Narodil se v irsko-americké rodině. Chicago právě zažívalo velký boom a vděčilo za to rychle se rozvíjející železnici. Rodiče ho dali na univerzitu, kde měl výborné studijní výsledky. Díky tomu dostal možnost odjet do Evropy, a to hlavně do Londýna, kde začal psát pro několik časopisů. Chandler byl nejdříve hlavně básníkem. Někteří jeho styl dokonce připodobňují ke stylu, jaký používal Thomas Stearns Eliot. Chandler totiž používal volný verš, on sám pokládal tento styl básní ne za modernismus, ale další součást anglické tradice a její přirozený vývoj. V roce 1912 odjel zpět do USA, zřejmě protože se bál, že psaním neuživí sebe a svou matku. V srpnu 1917 vstoupil do kanadské armády a jako vysoký důstojník bojoval mimo jiné i na nechvalně známé západní frontě. V červnu 1918 jako jediný z celé čety přežil s otřesem mozku boje na hřebenu Vimy a po vyléčení se přihlásil do pilotního kurzu R.F.C. Válka ale skončila dříve, než se Chandler stihl stát vojenským pilotem. V jednom dopisu z války Chandler napsal: Kvůli těmto hrůzným zážitkům se u Chandlera poprvé objevilo silnější holdování alkoholu, nebylo to však naposled. Po válce se Chandler usadil v Kalifornii, oženil se a čekal na literární inspiraci. V té době si vydělával různě, jistou dobu i vyplétáním tenisových raket, avšak po absolvování kurzu účetnictví se uchytil ve světě byznysu. Dotáhl to až na výkonného ředitele a člena správní rady několika malých, ale bohatých ropných společností a koncem 20. let vydělával slušné peníze. Další těžký úder zasadila Chandlerovi smrt jeho o dost starší manželky a také jeho matky , na kterou byl celý život silně upnutý. A Chandlerovi se opět připomněl jeho sklon k al...

Dorothy Leigh Sayersová byla anglická spisovatelka a překladatelka známá nejprve svými detektivními příběhy, poté i dramaty s náboženskou tématikou a eseji na téma křesťanství. Život Narodila se v Oxfordu v rodině duchovního anglikánské církve, který patřil ke směru high church . Rodina se přestěhovala do Bluntishamu v Cambridgeshire na východě Anglie. Do Oxfordu se vrátila v roce 1912, aby studovala na Somerville College Oxfordské univerzity, získala stipendium na obor moderní jazyky, hlavní obor francouzský jazyk. Než mohla složit závěrečné zkoušky z hlavního předmětu, musela projít zkouškou z latiny a řečtiny a dalšího předmětu, jenž prokázal její znalost Nového zákona . Rovněž složila písemnou a ústní zkoušku z německého jazyka. Vstoupila do univerzitního Bachova sboru, kde zpívala altový part. V roce 1915 ukončila studium s vyznamenáním, ale titul B.A. a M.A. Oxon jí byl univerzitou přiznán a slavnostně předán až v roce 1920, kdy teprve univerzita začala přiznávat tituly i ženám. Poté působila krátce jako učitelka francouzštiny a němčiny ve francouzském Hullu. K práci učitelky se ale necítila povolaná, a proto se roku 1917 vrátila do Oxfordu. Pracovala jako praktikantka v nakladatelství Blackwell a ve volném čase se intenzivně věnovala kulturnímu životu . Protože v nakladatelství nemohla plně uplatnit své prvotřídní vzdělání ani talent, odešla opět do Francie, tentokrát jako sekretářka na soukromé škole Ecole des Roches. I když vyučovala minimálně, do značné míry zodpovídala za běh školy, protože její nadřízený, o rok mladší Eric Whelpton, trpěl následky válečného zranění. Kvůli finančním potížím, ve kterých se škola ocitla, a také proto, aby konečně našla prác...