Zaorálkova Lidová rčení vyšla poprvé krátce před autorovou smrtí v roce 1947. Až do té doby byl znám JAROSLAV ZAORÁLEK (1896-1947) zejména jako překladatel. Rozsah jeho překladatelské tvorby nemá u nás obdoby: Uvedl k nám moderní francouzskou literaturu od Balzaka a Flauberta přes Nezvala až po Apollinaira, Prousta, Mauroise, Celina a další, kromě toho ale překládal i z italštiny (Machiavelli), němčiny (Wassermann, A. Zweig, Grimmelshausen, L. Frank) a španělštiny (Ortega y Gasset, Unamuno). Některé jeho překlady, jako např. Chevallierovy Zvonokosy, u nás doslova zlidověly. Při překládání se Zaorálek řídil zásadou, že překlad musí vyvolat tytéž dojmy a vzněty jako originál. To se mu mohlo podařit při tak rozmanitém výběru autorů především proto, že dokonale ovládl češtinu, kterou celý život studoval na českých úslovích a rčeních. Paralelně se Zaorálkovou překladatelskou činností totiž vznikala unikátní sbírka Lidových rčení, která natrvalo obohatila českou slovesnou tvorbu. EDIČNÍ POZNÁMKA Lidová rčení Jaroslava Zaorálka vyšla doposud třikrát – poprvé u Fr. Borového v roce 1947, nedlouho před autorovou smrtí, podruhé v Nakladatelství Československé akademie věd v roce 1963. Druhé vydáni připravili k tisku Josef Spilka, Milada Nedvědová a Slavomír Utěšený. Třetí vydání Lidových rčení vyšlo v roce 1996 – v roce 100. výročí narození Jaroslava Zaorálka – jako reprint prvního vydáni z roku 1947. Toto čtvrté vydání Lidových rčení je rovněž reprintem prvního vydání z roku 1947.