Dmitrij Antonovič Volkogonov byl ruský důstojník a historik, mj. autor životopisných knih o Stalinovi a Leninovi, též doktor filozofie, doktor historie a generálplukovník . V letech 1988 a 1991 stál v čele Ústavu vojenské historie ministerstva obrany SSSR. Byl ředitelem útvaru psychologické války sovětské armády a autor manuálu na toto téma pro sovětské síly. Také předsedal mnoha vládním a prezidentským výborům. Dlouho byl známý v západních vojenských kruzích jako jeden ze zastánců tvrdé linie, avšak v polovině vlády Leonida Brežněva začal mít vážné pochybnosti o sovětském režimu. Zpočátku to se týkalo pouze Stalina, jehož čistky vedly k úmrtí obou rodičů. Otevřeně popsal řadu údajných zločinů Stalina, ale zůstal obdivovatelem Lenina. Věřil, že stalinismus byl překroucení skutečného leninismu. Jeho pohled na Lenina se změnil poté, co se vrátil do archivu napsat životopis Lenina, kdy se přesvědčil, že Lenin také dal zavraždit tisíce svých odpůrců. Jakmile kniha vyšla, důsledky na sebe nenechaly čekat. V roce 1991 byl propuštěn z funkce ředitele Ústavu pro vojenské historie na ministerstvu obrany SSSR Michaila Gorbačova. Po rozpadu Sovětského svazu spojil svoji historickou práci s politickou aktivitou v nově budovaném ruském státě. Po neúspěšném pokusu o převrat roku 1991 byl jmenován poradcem ruského vůdce Borise Jelcina. V té době byl již postižený s rakovinou, na kterou zemřel v roce 1995. Nejvíce jej proslavila trilogie Вожди sestávající z knih Stalin , Trockij a Lenin a dvoudílná kniha o sedmi vůdcích Семь вождей. Галерея лидеров .