Generálmajor v. v. Alois Šiška byl československý pilot, který ve 2. světové válce létal v 311. československé bombardovací peruti RAF. Známý je především pro nouzové přistání s bombardérem Vickers Wellington na hladině Severního moře, na kterém on a zbytek posádky strávili v nafukovacím záchranném člunu 6 dní téměř bez vody a potravin, než byli vyplaveni na holandském pobřeží, kde byli následovně zajati německou pobřežní stráží a drženi v zajetí až do konce války. Alois Šiška je nositelem řady vyznamenání, mezi které patří i nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva III. třídy, in memoriam. Mimo jiné byl členem tzv. Guinea Pig Clubu, spolku, který se zaměřoval na léčbu a především rehabilitaci a socializaci letců, kteří ve válce utrpěli vážná zranění s trvalými následky. V roce 2012 byl v Nizozemsku poblíž místa, kde byl člun před sedmdesáti lety vyplaven odhalen památník posádce KX-B. Alois Šiška pochází z Lutopecen u Kroměříže, z malého hospodářství. Již v útlém dětství byl letadly fascinován a jeho touha stát se pilotem s věkem jen rostla. Navzdory tomu se však nejprve vyučil strojním zámečníkem a o vstup na vojenské letecké učiliště požádal až v osmnácti letech, kde byla jeho žádost zamítnuta pro vysoký věk. Dostal se však do Baťovy strojnické školy ve Zlíně, kde se vyučil strojařem a později byl vybrán do Baťovy Zlínské letecké společnosti a.s. v Otrokovicích, která se zabývala výrobou sportovních letadel, mimo jiné i Zlínu Z-XII. Za zlepšovací návrh ve výrobě byla Šiškovi nabídnuta odměna ve výši 5000 korun, místo které si zvolil pilotní výcvik, kde rovněž obdržel Pilotský diplom. S rostoucí hrozbou v podobě Hitlerova nacistického Německa byl ze strany Československé armády vytvořen požadavek na výcvik 1000 nových vojenských pilotů, do kterého byl přijat i Alois Šiška. Krátce po absolvování výcviku ve VLU v Prostějově byla vyhlášena všeobecná mobilizace a "dojednána" Mnichovská ...