Libor Koval byl český katolický kněz, básník a teolog. Narodil se v Praze, vyrůstal v moravskoslezském Frýdku, kde absolvoval reálné gymnázium. V roce 1941 vstoupil do aspirantátu salesiánského ústavu v Ořechově na Slovácku. Zde také zažil přepad kláštera státní bezpečností v rámci Akce K v dubnu 1950. Poté začal pracovat jako valcíř v železárnách ve Frýdku a následně byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci , v roce 1955 promoval. Pracoval pak v jazykovědném pracovišti ČSAV. Byl však jako politicky nespolehlivý propuštěn a uvězněn. Po propuštění pracoval jako dělník a technický překladatel. Dne 19. srpna 1968 vycestoval jako člen Kühnova smíšeného sboru do Itálie. Po okupaci Československa v následujících dnech se rozhodl zůstat v exilu. Krátce žil ve Vídni a v roce 1969 začal studovat teologii na Gregoriánské univerzitě a Orientálním ústavu v Římě. Dne 29. května 1975 přijal kněžské svěcení z rukou papeže Pavla VI. Jeho kněžským působištěm byla pastorace univerzitních studentů v německém Freiburgu, později zde působil jako duchovní správce pro Čechy a Ukrajince. Od šedesátých let se začal věnovat literatuře. Ve vlasti publikoval pouze časopisecky . V exilu jako básník debutoval v roce 1979 sbírkou „Kon/tra/texty“. V roce 1980 vydal v Curychu „Písně moudrého blázna“ a v Mnichově „Kryliády“ . O pět let později vyšlo v česko-německém vydání sbírka Dvanáct listů z kalendáře. Zájem o východní kultury se v jeho tvorbě projevil ve sbírce Květy staré Koreje . V listopadu 1990 vyšla sbírka „Moravské Madony“.