Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 414 |
Jazyky: | česky |
Ilustrátor: | Miroslav Pinc |
Vydání: | 2. |
ISBN: | 80-85362-28-7 |
Vystaveno: | čt 9. června 2022 8:22 |
Číslo položky: | 346805 |
Kniha především má sloužit jako učebnice pro všechny typy zahradnických škol, ale má pomoci i zahradnické praxi – pěstitelům, ale i zahrádkářům. Kniha si vzala za cíl dostat se do každé zahradnické ruky. S tímto pohledem se jedná úspornou knihu bez drahých barevných tabulí, které by knih cenově posunuly do jiné kategorie. Každénové vydání je doplněné o některé novinky, a to například o kapitolu o sušení rostlin nebo o vysvětlení méně známých pojmů Kniha je rozdělena do několika celků. První, obecná část pojednává o oboru květinářství, zabývá se problematikou pěstování květin. Více prostoru je věnováno skleníkům a skleníkového hospodářství, kde probíhá převážná část produkce. Ve speciální části najdete květiny pro venkovní stanoviště, které jsou rozděleny na letničky, balkónové a záhonové květiny, dvouletky, trvalky, cibulnaté a hlíznaté květiny. Hrnkové rostliny jsou okrasné listem nebo květem, nebo jsou určeny k řezu. Zde jsou jednotlivé rody řazeny abecedně. Jednotlivé kultury jsou popisovány ve stejném sledu – botanické řazení, morfologický popis, pěstitelská význam, použití, popřípadě i šlechtitelský cíl. Základem úspěchu je pěstební technika od množení až po sklizeň a expedici. Čtenář nebo uživatel si uvědomí značnou variabilnost ve volbě pěstebních metod v závislosti na pěstebních podmínkách a pěstitelském cíli. Na závěr jsou uvedeny nejvýznamnější choroby a škůdci. Knihu provázejí krásné pérovky Ing. Miroslava Pince, který se již dalšího vydání nedožil. Ale jeho práce se předává stále dál a tím zůstává mezi námi.
Český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů pozitivistické Gollovy školy. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádným profesorem se stal až v roce 1921, kdy byla situace vyřešena zřízením nové stolice historické vlastivědy. Kromě toho byl v dalších letech např. ředitelem historického semináře a konzervátorem ministerstva školství a národní osvěty, řádným členem České akademie věd a umění, mimořádným členem Společnosti nauk, členem Československé akademie zemědělské a čestným členem Společnosti přátel starožitností. Jeho dílo je rozmanité, z velké části zůstalo v rukopisné podobě. Sám Šimák svoje dílo dělil na tři okruhy. První mu byl svěřen jeho učitelem Antonínem Rezkem a v tomto okruhu se snažil popsat dobu v českých dějinách „nejtemnější,“ tedy druhou polov...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem